Josef Holý

„A potom, když Rusové přijeli, tak utíkaly jednotlivé osoby. Oni utíkali, protože ty německé jednotky byly rozprášené, a oni utíkali na svoji pěst. A většinou ve dne se někde schovávali v lese a večír, v noci přicházeli ke vsi a sháněli potraviny. No pochopitelně potřebovali se taky někde najíst. A byli to většinou buď Němci, nebo Rakušani a utíkali tímhle směrem a snažili se dostat na rakouské hranice. A hlavně o co se snažili, aby se nedostali do ruského zajetí. O to se snažili. No tak ta okrajová stavení vesnice, tak u nich v noci k těm stavením přišli, pochopitelně zatloukli a po těch lidech požadovali potraviny, aby jim dali najíst. Do vsi byly dodané zbraně, asi několik pušek a jeden lehký kulomet. A tady místní občané museli v noci držet hlídky po vsi. A pochopitelně taky došlo k několika... že někde na kraji vesnice zatloukli, tak došlo i ke střelbě. Co si tak pamatuju, jednou taky byli, a to byla nějaká větší skupina u nich, tak byli tady, jak je ten kopec, říkáme Čihadlo, jako k Častrovu. Tak tam byla nějaká větší skupina. Tak jako tady ta domobrana se snažila, jako na ně zaútočila tady ze vsi. Ale musela to být nějaká větší skupina, protože stříleli zpátky. A z druhé strany zase na ně útočili z Perek. Tady se objevili, tady jeden muž obsluhoval ten lehký kulomet, tak tam uviděl, byly meze, tak pod tou mezí viděl lidi, tak tam na ně spustil střelbu, tady od toho rybníčka, tuhle za vsí. Tady byla taková hromada země, to Zadražil vyvezl ten rybníček, jak tady má u toho baráku, tak z něj to bylo a to vyvezl, a tam měl svoji louku a tam ho kompostoval, že ho potom, později, rozhází po louce jako hnojivo. Tak z té hromady tam na ně střílel a ti začali křičet: ‚Nestřílejte, my jsme Perkáři!‘ Oni by se bývali mezi sebou pozabíjeli.“

„Potom zjara v roce 1945, bylo to někdy v polovině března, tak sem přišli němečtí vystěhovalci. Prostě kdo měl koně a koňský povoz, tak pro ně museli jet a přivezli je sem z nádraží z Horní Cerekve. Jednalo se... byly to většinou ženy s dětmi a několik starších mužů. Jednalo se asi... zhruba tak kolem třiceti lidí sem přivezli. Bylo to tak někdy v polovině března, ještě v příkopech byl sníh. A polovina z nich byla ubytovaná ve škole, ve třídě, a druhá polovina u Doležalů v hostinci. A my jsme do školy chodili tady do jednoho statku, k Zadražilům. Tam měli vybudovanou takovou jednu místnost do dvora. To bylo vybudované pro čeládku, pro služebné, a tak v té místnosti jsme se učili. A kdy? Byli tady asi tak tři týdny, nejdéle měsíc. A kdo a jakým způsobem je odvezl a proč, to nevím. Prostě se ztratili a tím to skončilo.“