Dagmar Holečková

* 1938

  • "Když byla heydrichiáda, tak jsme se akorát, to byl už Slovenský stát, vraceli ze Slovenska. A příbuzní na nás čekali v Brně a maminku přemlouvali, aby se mnou nejezdila, že ještě že přijedeme pozdě v noci. Ale já chtěla k tatínkovi, takže mamka poslechla mě a odjely jsme do Prahy. To už pak jenom znám z vyprávění maminky, že to bylo těžký zůstat na tom nádraží, protože nejezdily tramvaje, taxíky nejezdily. Takže musela čekat do rána, nechali jí naštěstí v té čekárně, až jela první tramvaj a jely jsme domů. No a z toho si pamatuju, to mám utkvělý takový záběr, jak jsme přijely na to nádraží a teď svítily ty lampy, plynový tenkrát byly. No a takže vidím ty stíny a ty Němce v těch kožených kabátech, tak to mně utkvělo. A to mě provází celý život."

  • "Tenkrát chodily takový agitátorky z národního výboru, soudružky, který se nás vyptávaly, co chceme dělat a takhle. Já jsem právě říkala, že bych chtěla na to gymnázium nebo na konzervatoř. Ta se ta na mě podívala a říkala: ‚No, to myslíš nějak dost vysoko. Čím je tvůj tatínek?‘ A já říkám: ‚Proč? Krejčí.‘ ‚No a to jako?‘ ‚No, má živnost.‘ ‚Hmm, hmm, to je na tobě vidět.‘ No, možná, že mi to nebudete věřit, ale já v ten moment, když mi na toho tátu někdo sáhl, já bouchla do stolu a zakřičela jsem: ‚Co je na mně vidět?‘ A otočila jsem se a odešla jsem, takhle mi tekly slzy. A ona za mnou volala, že mě dělnická třída musí převychovat."

  • "A pak byla revoluce. To si vzpomínám, když jsme museli do krytů. Jinak v té době ještě před tím květnem, tak bylo hodně náletů, takže jsme v tom sklepě strávili dost času. A to už v posledních dnech mě maminka neukládala. Já jsem měla mladší sestru, která se narodila v tom pětačtyřicátém v lednu, takže jsem ležela oblečená. Jakmile začaly sirény, tak jsme se hned hnali do sklepa."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 06.03.2019

    (audio)
    duration: 01:11:59
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Měla jsem rodiče a sestru a věděla jsem, že by po nich šli, kdybychom odešli, takže bych nikdy neodešla

Dagmar Holečková
Dagmar Holečková
photo: archiv pamětnice

Dagmar Holečková se narodila 23. dubna 1938 v Praze. Během druhé světové války byla ještě malá, ale pamatuje si na atmosféru během heydrichiády – s maminkou se zrovna vracely ze Slovenska a musely přespat na nádraží, protože nejezdily tramvaje. Na konci války se pak často musela schovávat před nálety ve sklepě. Protože byl její otec živnostník, dotkla se jí změna režimu v roce 1948. Ve škole se dostala do sporu se soudružkou z národního výboru a místo gymnázia nebo konzervatoře šla studovat zdravotní školu. Téměř celý život pak pracovala v Ústavu lékařské kosmetiky. Vždy ráda sportovala a zajímala se o kulturu.