The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Zuzana Holá (* 1936)

• narodila se 10. července 1936 ve Velké nad Veličkou

• dětství a mládí prožila v Brně

• v roce 1955 se provdala za studenta zvěrolékařství Luboše Holého

• v lednu 1964 poprvé odjela na Kubu

• v 60. letech se její manžel pracovně stýkal s Fidelem Castrem

• v 70. letech tlumočila Gustě Fučíkové na Světovém kongresu žen

• v roce 2010 vyšel Česko-španělský odborný slovník, jehož je autorkou

• v roce 2018 se jí vrátil zrak po několika letech slepoty

• v roce 2024 žila v Brně

„Já jsem byla sama doma s Elizou, brala jsem telefon a tam se ozvalo: ‚Tady Castro! Dejte mně manžela.‘ A já jsem španělsky řekla: ‚Nechte si takové srandy pro sebe,‘ a položila jsem telefon.“ Jenomže telefon zvonil znovu a volající se opět ohlásil Castrovým jménem.

Manželé Holí navštívili Kubu několikrát. Oba měli štěstí na neopakovatelná setkání. Zuzana Holá se rychle naučila španělsky, Luboš Holý byl zase výborný ve svém oboru – zvěrolékařství. Zvěrolékařský posudek si od něj dokonce vyžádal sám Fidel Castro. Těžko říct, jak se o českém veterináři dozvěděl. Holí se již předtím setkali s jeho starším bratrem Ramónem. „Oni byli fajn. Byli vděční za každý kus sýra, který jsme přivezli. Žili docela prostě,“ vzpomíná Zuzana Holá na rodinu Ramóna Castra. 

Dětství jsem měla krásné, přestože byla válka

Zuzana Holá, rozená Pavlíková, pochází z mimořádné rodiny. Její otec Vladimír Pavlík byl národopisec z Horňácka, ale také známý veterinář. Podle slov pamětnice sehrál roli při založení Veterinární univerzity Brno, tehdy Vysoké školy zvěrolékařské. 

Bratranec Vladimíra Pavlíka byl Matěj Pavlík, který jako biskup pravoslavné církve přijal jméno Gorazd. Působil v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze, kde se v roce 1942 ukrývala skupina parašutistů zapojených do atentátu na Reinharda Heydricha. Biskup Gorazd se o jejich přítomnosti v chrámu dozvěděl až v den vypálení Lidic. Rozhodl se ale jejich úkryt neohlásit. V důsledku toho byl 4. září 1942 popraven. Pamětnici bylo v té době šest let. V souvislosti s významným příbuzným si vzpomíná pouze na chvíle po zatčení biskupa Gorazda, ve kterých měl tatínek o bratrance strach. Sama se s ním ale nikdy nesetkala.

Zuzana Holá se narodila ve Velké nad Veličkou v roce 1936. V jejích dvou letech se celá rodina přestěhovala do Brna, kde Vladimír Pavlík dostal nabídku práce u Zemské dobytčí pojišťovny. O svém dětství vypráví pamětnice hezky: „Dětství já jsem měla krásné, přestože byla válka.“ I do jejích prvních vzpomínek se ale promítly některé tísnivé zážitky. 

Měla jsem pocit, že se směje

Konec války prožila rodina v Ivanovicích na Hané. Odtud má pamětnice silné prožitky, například nálet hloubkařů neboli kotlářů, který v Ivanovicích zažila, když se s partou dětí tajně vypravila na kolotoč. 
Hloubkaři je označení pro stíhací piloty, kteří létali velmi nízko a útočili tak na pozemní cíle. Pamětnice dokonce vzpomíná na výraz pilota, když si uvědomil, že nalétává na partu dětí. „Já jsem měla pocit, že on se směje. Ale on měl zaťaté zuby, aby se dostal nahoru. Tohle nechtěl.“ Zároveň dodává, že pilot byl první černoch, kterého viděla naživo.

Mnohem hůře se jí mluví o poválečném zážitku, který prožila po návratu do Brna během koloběžkových závodů. Závodící děti zasmušile sledoval sovětský chlapec, který měl na sobě uniformu a u sebe zbraň. „Šel k jednomu českému klukovi, koloběžku mu jednoduše vzal, rozjel se a spadl. My jsme se všichni zasmáli a on sundal samopálek a toho kluka zastřelil.“ Pamětnice pokračuje: „To se stalo těsně po válce, kdy oficiálně byl mír v celém světě, ale neoficiálně nebyl. Lesy byly plné banderovců. Jedni utíkali tam a druzí utíkali zpátky.“

V JZD jsem byla přidělená do družstva s prostitutkami

Zuzana Holá vystudovala střední zdravotnickou školu v oboru zubní laborant. Po maturitě v roce 1954 dostala umístěnku do vesničky blízko Hradce Králové. Nechtěla ale odejít z Brna a našla si práci v jednotném zemědělském družstvu JZD Komárov jako pomocná zemědělská dělnice. 
„V JZD Komárov bylo dost lidí za trest. Byli tam kluci zavření z politických důvodů a po dobu veletrhů tam byly zavřené prostitutky,“ vzpomíná na svoje první zaměstnání. „A já jsem byla přidělená do družstva s prostitutkami.“ Pamětnice byla v JZD Komárov spokojená a na svoje spolupracovnice vzpomíná s milým úsměvem. Především se ale díky zaměstnání v Brně mohla věnovat své milované sportovní gymnastice v Sokole. 

V roce 1955 se provdala za Luboše Holého, studenta zvěrolékařství a lidového zpěváka. Po svatbě si našla lepší práci – jako laborantka. Později si chtěla ještě dodělat dálkově veterinární školu, ale jelikož její otec nevstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ), měla problémy celá rodina. Vladimír Pavlík byl přeřazen na jatka jako „helfer“ a pro Zuzanu Holou skončilo studium. 

A bylo to „Oli“

V roce 1961 byl Luboš Holý na Kubě s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů. Země ho nadchla a hned plánoval další cestu. Nakonec se mu podařilo získat místo na univerzitě v Havaně. Do zahraničí odjeli manželé Holí v lednu 1964 i se synem Jiřím a strávili tam necelý rok. I když z odjezdu do zahraničí nebyla pamětnice nadšená, vzpomíná na Kubu jako na krásnou zemi, přestože tam byla bída. 

Manželé Holí se nejdřív usadili v Alamaru, po čase se přestěhovali blíže k centru Havany. Při procházce Havanou natrefila pamětnice na Jazykovou školu Johna Reeda, kde se zrovna konaly přijímací zkoušky. Rozhodla se zapojit, přestože v kladný výsledek moc nevěřila. „Následující den jsem se šla podívat za výkladní skříně, kde byly dlouhé seznamy lidí, kteří měli zájem o to, aby se na školu dostali. A nikde jsem nebyla,“ říká. Přesto jí to nedalo a šla se zeptat do kanceláře, jak při zkouškách dopadla. Když sdělila svoje příjmení Holá, zeptala se jí úřednice: „A není to ,Oli‘?“ Opravdu se nakonec jednalo pouze o nedorozumění s příjmením a zkoušky pro ni dopadly úspěšně. „Zařadili mě do druhého semestru a ten první už mně vždycky chyběl, ten jsem se musela pracně doučit,“ říká. 

Holí vycestovali znovu na Kubu někdy v letech 1965–1966, pamětnice si už přesně nevzpomíná na rok odjezdu. „Já už jsem podruhé jela ochotně, protože mně tady nikdo nezbyl. Pro všechny jsem byla najednou ta, co si polepšila na Kubě, a všichni chtěli alespoň bony, když už nic jiného. Když jsem přišla z drogerie s nákupem, tak se mě ptali: ‚Proč to nekupuješ v Tuzexu?‘“ Odpověď byla jednoduchá – žádné bony u sebe neměla. 

V telefonu se ozvalo: Tady Castro

Holí se na Kubě seznámili se zajímavými osobnostmi. Nezapomenutelným zážitkem bylo pro Luboše Holého setkání s Fidelem Castrem. Poprvé se setkali pracovně, kvůli kubánské investici do kanadského býka. Následující historku zná pamětnice pouze z vyprávění svého muže. „Luboš šel posoudit býka a říkal: ‚Kamarádi, to se vám nevyplatí, protože chudák býk bude buď neustále žít v air condition, anebo prostě pojde,‘“ popisuje pamětnice, jak se k celé situaci postavil její manžel. Za pár chvil přijelo na místo 20 vládních aut. „Z jednoho vylezl Fidel Castro a řekl: ‚Kde je ten Čech?‘“ Luboš Holý si ale za svým posudkem stál, přestože ho Fidel Castro varoval, že černé předpovědi ho můžou stát krk. Castro si poté vyžádal ještě posudek dalšího odborníka, který potvrdil, že kvůli změně klimatu se zvířeti nebude na Kubě dařit dobře. 

Přestože sama pamětnice Fidela Castra nikdy nepotkala, má s ním spojený jeden zážitek, který se stal nedlouho po jeho setkání s Lubošem Holým. „Já jsem byla sama doma s Elizou, brala jsem telefon a tam se ozvalo: ‚Tady Castro. Dejte mně manžela.‘ A já jsem španělsky řekla: ‚Nechte si takové srandy pro sebe,‘ a položila jsem telefon.“ Jenomže telefon zvonil znovu a volající se opět ohlásil Castrovým jménem. „Takže se ukázalo, že tam byl opravdu Castro a žádal Luboše, aby se s ním sešel, že se půjdou podívat na basket.“

Údajně je Luboš Holý zachycený s Fidelem Castrem i na fotografii, za což si zasloužil velký respekt u kubánské služky Elizy, která fotografii přes protesty pamětnice hrdě vystavila v předsíni.

Zuzana Holá se osobně poznala s Fidelovým starším bratrem Ramónem Castrem, se kterým se její manžel také pracovně setkával.
Nebylo to přátelství, na které by byla hrdá. Přesto mluví o rodině Ramóna Castra hezky: „Oni byli fajn. Byli vděční za každý kus sýra, který jsme přivezli. Žili docela prostě.“

21. srpen 1968 byl jako moc pitomý film 

Podruhé se z Kuby do Brna vrátila 20. srpna 1968 kvůli srovnávacím zkouškám, které měl skládat její syn Jiří. „Ráno o půl osmé se mnou Jura zatřásl v posteli a řekl: ‚Mami, jsou tady Rusi.‘ A mně to připadalo jako moc pitomý film,“ vzpomíná. „Tak jsem vyskočila z postele a dala jsem mu pár pohlavků. A oni tu skutečně byli,“ pokračuje. Pamětnice o dalších událostech hovoří velmi těžce a útržkovitě. Popisuje, že na ulici viděla auto, ve kterém seděl malý chlapec a na místě řidiče zastřelený muž. „To byl tak hrozný, zvířecí nářek toho chlapečka...“ vybavuje si. 

Podle popisu události by se mohlo jednat o Viliama Debnára, který byl ten den zastřelen sovětským vojákem, když vezl autem domů svého pětiletého syna. Tragédie se stala v Brně na Jedovnické ulici, pamětnice udává, že tuto vzpomínku má z místa svého tehdejšího bydliště, tedy z Mášovy ulice. Obě ulice jsou od sebe ale vzdálené několik kilometrů. 

Gusta Fučíková se dobře tlumočila

Na Kubu se Zuzana Holá vydala naposledy v 70. letech jako tlumočnice s Divadlem Radost. Jinak ale tlumočila hlavně doma. 

Známou tlumočnicí se stala v 70. letech díky Světovému kongresu žen na Kubě, kde tlumočila Gustě Fučíkové. „Ona na všechno odpovídala: ‚To by Julek pochopil, to by se Julkovi líbilo,‘ nebo: ‚S tím by Julek nesouhlasil,‘ a nic jiného. Takže se dobře tlumočila.“

Pamětnice se díky jazykovým znalostem, které na Kubě získala, živila jako tlumočnice na volné noze. Tlumočila například na první brněnské SALIMě (veletrh pro potravinářství a gastronomii) nebo při některých obchodních jednáních Metry Blansko. Při těchto příležitostech si psala kartičky s odbornými výrazy, které během tlumočení slyšela poprvé. Ze zápisků vznikl Česko-španělský odborný slovník, který vyšel v roce 2010. 

Také vzpomínky na listopad 1989 má spojené s tlumočením. „Tady byli kubánští vývojáři v Metře Blansko, ve vývojové laboratoři,“ začíná vyprávět podrobněji. „A teď jsme všichni stávkovali. Dvě hodiny stávka v poledne. A jak stávkuje tlumočník? Nemluvíš?“ Nakonec se rozhodla, že nebude mlčet, ale nebude překládat pracovní záležitosti. A protože se jí špatně vysvětlovalo, co se v její zemi děje, vzala kubánské vývojáře na náměstí Svobody. „Oni přijeli z Kuby bezvadně prověření, komunisti až na půdu, a teď já jsem je vzala na náměstí Svobody a řekla jsem: ‚Pánové, vůbec nemluvte,‘“ popisuje pamětnice. „A začali se bát, protože lidi řvali a zvonili klíči, a oni se dozvěděli, že jsou v zemi, ve které právě probíhá převrat.“ 

Čtyři roky slepoty

Zuzana Holá žije s vrozenou oční vadou, kterou zdědila po svém otci. Čtyři roky dokonce vůbec neviděla. „Měla jsem všelijaké pomůcky, drobné jsem poznávala hmatem, a spoustu jsem toho uměla jako slepá.“ V roce 2018 se jí zrak po lékařském zákroku vrátil.

Popisuje, že hůře si zvykala na návrat zraku než na jeho ztrátu. „Ještě si vlastně zvykám. Někdy se stane, že mířím do dveří a zvednu ruku na obranu, ačkoli vidím, že jsou dveře otevřené.“ 

Zrak se jí ale radikálně horšil už předtím, ještě v době, kdy aktivně tlumočila. Na otázku, jestli ji někdy kontaktovala Státní bezpečnost, odpovídá, že na některých akcích jí kvůli tomuto hendikepu pomohli s orientací. 

Zuzana Holá žila v roce 2024 po rozvodu s Lubošem Holým a po smrti syna Jiřího sama ve sklepním bytě v Brně. Pořád ji ale navštěvovali přátelé z mládí a svým humorem a nadhledem přitahovala i mladé lidi.