Jana Hochová

„Prožívala jsem ji [revoluci v roce 1989] se studenty, což bylo fakt úžasné, to byla bomba. Vím, že jsem šla k fakultě a nikdo před naší fakultou nestál venku a já jsem si říkala: 'Ti naši studenti se snad zase učí, u nás se snad nic neděje.' A vtom vyběhla kolegyně a říkala – vidíte, jak to bylo silné, pořád si to pamatuju – a říkala: 'Hele, pojďte, v té jedničce,' což byla největší tělocvična v Tyršáku, 'máme shromáždění, honem tam utíkej!' A pak jsem jezdila s kolegou, vlastně my jsme měli na starosti Karlovy Vary, tak jsme jezdili do Varů a dělali jsme revoluci, osvětu. A mohla jsem to dělat díky tomu, že zase moje kamarádka měla děti až ve vyšším věku a byly malinké, takže ona se starala o moje děti a já jsem jezdila – v uvozovkách – dělat revoluci.“

"Právě jak jsem studovala tu Fakultu tělesné výchovy a sportu, tak nejdřív jsem učila na učňáku, a pak jsem se přihlásila do výběrového řízení na katedru plavání na Fakultu tělesné výchovy a sportu. Tam jsem se dostala a po nějaké době jsem musela dělat nějakou vědeckou činnost. Já se sice za vědce moc nepovažuju, ale prostě to tak bylo. A vzhledem k tomu, že docent Miloslav Hoch, který byl vedoucím katedry plavání a dělal výzkum na to kojenecké plavání a v té době se chystal k odchodu do důchodu, tak jsem převzala jeho štafetu. Je to vlastně můj tchán, nebo byl to můj tchán, a začala jsem dělat to kojenecké plavání na Fakultě tělesné výchovy a sportu nejdřív jako takovou vědeckou činnost, kdy se zpracovávaly některé diplomové práce a sledovalo se, jaký vliv to na ty děti má. A po revoluci v roce 1989 jsem odešla z Fakulty tělesné výchovy, i když jsem tam chtěla zůstat a chtěla jsem vlastně tuto oblast rozvíjet na té bázi, jako na té škole, a sledovat ten přínos pro ty děti a ve spolupráci s lékaři a s fyzioterapeuty. Bohužel ta lidská závist je hrozná a tam si každý myslel, že mám z toho miliony a došlo k tomu, že jsem musela odejít z té akademické půdy, protože to už nešlo – tam zůstávat."