Libuše Hlinovská

„Zorganizovali vlaky, v Roztokách a na jiných místech se zmocnili zbraní, i když těch zbraní nebyl dostatek. Nicméně tyto dva vlaky ještě doplnili v Roztokách dobrovolníky a jeli do Prahy na pomoc do Bubenče a dále. Z Roztok se mezi jinými zúčastnila i mládež, i ti chlapci z Technische Nothilfe, to znamená, že tam nastoupili i chlapci, kteří chodili k nám do družiny. Vlak zastavil v Bubenči, ale bubenečské vily byly ještě obsazeny německými esesáky, kteří byli dobře vyzbrojeni. Vlak zastavil a ti dobrovolníci, kteří byli ozbrojení jen částečně, vystoupili a chtěli se zřejmě utkat s německými esesáky. Mezi nimi byl jeden z našich kamarádů, Miloš Vraštil, a ještě další účastníci z Roztok. Mládež nebyla dostatečně ozbrojená a hlavně vycvičená, protože to bylo všechno okamžitě zorganizováno. Zatímco esesáci z bubenečských vil byli dobře připraveni a mezi těmi, kteří z vlaku vystoupili, byl i Míla Vraštil a ještě asi další dva dobrovolníci z Roztok – byli esesáky zastřeleni.“

„Mamka zjistila, že Němci se chystají na některé Čechy, speciálně ze Sokola, a jmenovali přímo otce, že na něj čekají, aby svoji bývalou českou činnost zodpověděl Němcům. Už nevím, jakým způsobem to mamka zařídila, ale snažila se nějakým způsobem dát vědět otci, aby se z mobilizace nevracel do Kozolup, že Němci jsou připraveni ho nějakým způsobem potrestat. Fakt je, že nebylo nutné, aby se Češi okamžitě odstěhovali. Někteří, jako třeba poštmistr a podobní, se odstěhovali okamžitě, jakmile se zjistilo, že Kozolupy budou zabrány. Ale většina Čechů nespěchala, nebylo nutné, aby se okamžitě stěhovali.“

„Naše vilka byla naproti vile německé. Měla jsem často na návštěvě kamarádky a kamarády na zahradě na houpačce a byli jsme začlenění do nebezpečí německých návštěv u protějšího souseda. Vilka byla přímo u státní silnice, která vedla do Stříbra. Měli jsme úkol, když u protějšího souseda Němce zastavilo auto s německou značkou, tak jsme přerušili hry a vyběhli před zahrádku a zapisovali si čísla německých aut, která jsme potom oznámili rodičům, a rodiče je zase oznamovali české policii. Takže jsme vlastně měli v té době úkol špionský.“

„Můj strýc pocházel z Ústí nad Orlicí, ale vystudoval na ČVUT chemii. Byl už hotový inženýr a byl asistentem na ČVUT. A když studenti šli do průvodu, tak on šel také a měl smůlu, že byl velmi vysoký. Měřil asi dva metry, což tenkrát nebylo běžné. Policie ten průvod pozorovala a už si přesně nepamatuji, jestli studenty odvedli přímo z něj. Ani nevím, jestli průvod sledovali čeští policisté, nebo už to byli Němci, ale mého strýce si vybrali a zavřeli s asi čtrnácti dalšími. Byl zavřený, ale nakonec se z toho nějak dostal. Měl někde ve Vysočanech garsonku a v rodině se poté říkalo, že díky ní ho pustili a nezavřeli na delší dobu. Vymluvil se na to, že když nebyla škola a v ten den se neučilo, tak že šel domů do Vysočan a že se [do průvodu] připletl. Školy byly zavřené, takže přišel o místo, a nevím, jestli mohl v Praze nějaké zaměstnání sehnat, ale našel si místo někde u Plzně v lihovaru a tam dožil.“