Mária Hejdová

„Vzali nás pryč. Odvezli nás do Košic, tam nás ošetřili, umyli, odvšivili. Všichni jsme byli zavšivení. Vši tam skákaly po postelích. Ty řádový sestry nás tam umyly, převlékly. Dostali jsme dvoje kompletní oblečení i s botama. Odvezli nás do Prahy. Tam jsme byli dva měsíce. Byli jsme podvyživení, tak nám tam dávali jídlo, kakao. Já jsem do té doby kakao v životě neviděla a nevěděla jsem, co to je. Vážila jsem dvacet sedm kilo. Byli jsme podvyživení, tak nám dávali vitamíny, léky, komplet všechno. Takhle se o nás starali dva měsíce a pak nás rozebrali do těch rodin. Všude, do Budějovic. Já nevím, kde jsme všude byli. Tak nás oblíkli, já jsem se dostala do toho Pacova.“

„Na vlastní kůži jsem to prožila. Mám to dodnes v sobě, jak ty Židy zastřelili. Byli tam chudáci jenom čtrnáct dní nebo tři týdny poté, co se vrátili z koncentračního tábora. Nevím, kdo to oznámil, že tam jsou. Někdo to musel ohlásit, protože tam přišli banderovci čtyřikrát. Vozama, ozbrojení. Na vlastní oči jsem je viděla. Hrůza, jakou oni působili. Ty náboje kolem sebe, čtyři vozy s koňma. Stačilo deset minut a ti Židi by byli zachráněni. Táta sám to, chudák, nezmohl. Já jako dítě jsem běžela. ,Běž honem k Vajdíkům. Táta je u Vajdíků. Jdou banderovci.‘ Já dítě, oblečená, v noci, utíkala k Vajdíkům oznámit, že jedou banderovci. Kdyby ti lidi nečekali. Kdo ohlásil, že se ti Židé vrátili, dodnes nevím. Vystříleli je tam. Jenom ta šestnáctiletá holka se zachránila. Moje maminka ji měla schovanou na půdě. Potom ji odvezli do Čech, ale to všechno organizovala maminka. Já si na všechno nepamatuju. Měla asi šestnáct nebo sedmnáct roků, když se vrátila. Ta se zachránila. Maminka zařídila, aby se zachránila.“

„Ještě bych zdůrazňovala, že můj tatínek byl velký partyzán. Najednou nad Ulič přiletělo letadlo a všichni se divili, co je. Vystoupili němečtí generálové. Jako Němci. Jako. Táta neřekl ani slovo. On to s těma kamarádama organizoval. Byli to Rusi v německých uniformách, přijeli si ofotit zákopy, co se tam dělaly. Ještě je pozvali v Uliči na zámek, kde udělali velkou hostinu. Maminka vařila. Já si pamatuju, že jsem tam přiběhla a maminka mi ještě dávala nějaké jídlo, co tam zůstalo.“