Karel Hauschke

* 1940

  • „Bolely mě zuby a přišli Poláci a muselo to být takhle navečer. A oni přišli a jeden řekl mamce: ‚Dej mi klíč, ten barák je můj!‘ Prostě nám zabrali barák. A já jsem tam bulel, protože mě bolely zuby. A tak ten Polák šel do, nevím kam, ale vím, že mi dal kornout plný cukru, abych přestal brečet. To znamená, že jak nám zabrali barák, tak jsme taky museli zmizet, tak jsme šli k sousedům.“

  • „Já jsem vždycky čekal na matku u vrátnice Špíglerovy továrny. A přišla tam taková nějaká ženská, která měla krátce ostříhané vlasy, měla spíš takový nějaký vojenský styl. A já jsem byl oblečený jako doma. Tak jsem měl takovou čepici s jelením knoflíkem, a kdo to nosil, no přece fašouni... Tak mi tu čepici vzala z hlavy a hodila ji přes plot. To byl takový železný plot. Tohle mi všechno nevadilo, ale nejhorší bylo, že byla čepice pryč. Tu čepici pak vylovil můj příbuzný, Hauschke.“

  • „Já si nedovedu představit nic jiného, že moje matka si taky myslela, ani si to nedovedli vykreslit, že by ztratili domov, barák, který si postavili, a to, co se s nimi pak stalo. A taky samozřejmě čekala, že přijde táta z války zpátky. Chtěla zůstat tam, kde pak by nás hledal, to by přišel zpátky do Čermné. Ale to se nikdy nestalo. Ale moje matka se už nikdy nešla podívat na barák, prostě to úplně odmítla. Jenom se, ale to vím jen z vyprávění... že holky šly ještě k nám domů do Čermné a přes plot se bavily s těmi Poláky, to byly tři metry nebo tak. A chtěly od nich, jestli by nám dali naše fotky. Měli jsme tam rodinné fotky a všechny dokumenty, ale oni jim nic nedali.“

  • Full recordings
  • 1

    Velké Poříčí, 22.04.2023

    (audio)
    duration: 02:03:16
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
  • 2

    Velké Poříčí, 21.07.2023

    (audio)
    duration: 01:52:19
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

V Kladsku je Poláci vyhnali z domu a sebrali jim veškerý majetek

Karel Hauschke, Tahiti, 1997
Karel Hauschke, Tahiti, 1997
photo: Archiv pamětníka

Karel Hauschke se narodil 25. května 1940 v Německé Čermné v Kladsku. První vzpomínky z dětství se vážou ke druhé světové válce. Jediné setkání s otcem, který ještě před jeho narozením narukoval k wehrmachtu, proběhlo v Lodži. Tady otec fungoval jako stráž francouzských zajatců. Z války se ale nikdy nevrátil. Přes jejich vesnici na konci války projížděla prchající německá armáda a zanedlouho se vystřídala se sovětskými vojáky. Brzy přišli noví polští osadníci a zabrali rodině Hauschkeových všechen majetek. Jejich dům sloužil i jako překladiště pašovaného zboží a shromaždiště lidí, kteří chtěli ilegálně uprchnout do Československa. Protože i oni ztratili domov, odešli do Československa. V Čechách se zpočátku necítili dobře, protože na ně mnozí lidé hleděli jako na nenáviděné Němce. Karel Hauschke na počátku šedesátých let objevil kouzlo Adršpašsko-teplických skal a lezení. Stal se legendou, kterou znala i nejmladší generace horolezců pod jménem „Kokša“. V roce 1965 emigroval do Německa. Postavil si svou vlastní loď a provozoval výletní plavby v Karibiku a Středozemním moři. Několikrát se svou lodí obeplul svět. Po padesáti letech strávených v zahraničí se vrátil do Čech. V roce 2023 žil v Náchodě.