Irena Hartigová

„Přišla nějaká Maruška Halamová z Harrachova, já povídám: ‚Maruško, ty jsi tady nějaká špinavá?!’ – ‚Já jsem se neměla ani čas umýt, Hartigová, vy nic nevíte?‘ Povídám: ‚Co je?‘ ‚Vždyť jezdí Rusáci!’ Přišli jsme do fabriky a měli jsme schůzi. Ředitel nám řekl, že jedou Rusáci, ať jdeme domů. Slyšela jsem letadla. Domů jsem šla přes kapličku, brečela jsem – a co děti někde?! Ale maminka je dole hlídala. Přišla jsem a ptám se mámy: ‚Kde jsou děti?‘ ‚No, ony si vzaly peníze a šly koupit sůl a cukr.’ Maminka jim to určitě řekla, aby něco měla. Měla jsem strach. Jeden den a pak jsme chodili už do práce. Jedna žena ani tu schůzi neposlouchala, přišla domů, sebrala se a frč mazala do ciziny.”

„Měla jsem lístek k Hitlerjugend, ať to dědeček podepíše. Tak jsem to dala domů a povídám: ‚Dědečku, máte to podepsat.’ On to roztrh. Já na to: ‚Co mám ale dědečku říct?’ – ‚No, že jsem to roztrh!’ A učitel pak: ‚Kde mám lístek?‘ Tak jsem mu to dala a povídám: ‚Dědeček to roztrh.’ On vám vstal, měl malý hrb, a křičel: ‚Böhmische Hund, český pes! Teď řekni dědečkovi, že až bude po válce, my to vyhrajeme, první bude stát na komíně a my ho zastřelíme.‘ Tak jsem to dědečkovi říkala a on na to: ‚Tak ať přijde a zastřelí mě, to je jedno, ale ty nikam nepůjdeš.’ Tím se na mně mstili i ve škole, všude. Mohla jsem se učit, teta mě učila německy, ale říkala, tohle není možný, ty to doma… nedali mi to, stejně jsem věděla, že zase propadnu.“ – „Jak vás trestal?” – „Jak mě trestal? Zkopal mě. Měla jsem modrej zadek. Byla jsem tam do sedmi hodin, než přišla uklízečka, která mě pustila. Naši už lítali, k Doubkům, všude, jestli mě neviděli, a tehdy jsem přišla. Takhle mě trestal. Měl navedené četníky, ti byli u ČSAD, kde byla německá škola, a koukali – chodila jsem s Poldíkem, protože jsme bydleli blízko, tak jsme chodili spolu do školy – koukali, jestli hajlujeme. Když jsme zapomněli hajlovat, už nás nepustili dovnitř, ani toho kluka, a museli jsme dlouho stát venku v síni na zimě.”