Stasha Hart

„1938. Bulharsko hrálo s Německem. A nevím kde, jestli v Sofii, nebo v Německu. Nevím. Ale spíš v Německu, protože mi táta říkal, že tam když jste se podívali, tak všechno křičelo na Hitlera. Už tenkrát, v roce 1938. No a pak když hráli, když se potom mužstvo dozvědělo, že tam mají mezi sebou Žida, tak ho pěkně okopali. A to je to jediný, co vím. Ale nebyla to olympiáda. To nebyla. To byl čistě mezinárodní zápas. A tam táta hrál. Ten jeden... A vícekrát už nehrál. Už potom hrál jenom za AC nebo AS 23.“

„A vím, že když mu bylo asi takových deset, jedenáct, dvanáct, tak si ho vyhlídli z jednoho fotbalového klubu. Jmenoval se AC 23, řečeno AS 23. Protože je to v azbuce. Takže to AC je AS 23. A tam si ho vzali jako schopného mladého kluka. Zůstal tam až do roku 1937. Hrál taky jednou za národní mužstvo. A vím, že s tím klubem jezdil, udělal jedno turné, co AS nebo AC 23 dělal. Jmenovalo se to tenkrát Balkánský pohár, nebo Balkánská trofej, nebo něco takového. Jmenovalo se to bulharsky Balkánská kupa. A kupa je pohár. A jezdili s tím… Byli asi v Turecku, v Istanbulu, hráli s fotbalovým klubem, který ještě existuje. Jmenovalo se to něco, něco... Besiktas. A Besiktas ještě existuje, protože já když jsem byla v Istanbulu, tak jsme jeli kolem jedné fotbalové arény a já na to koukám a říkám: ‚Jé, to je Besiktas, tak tady táta hrál.‘ A tak byli v Monte Carlu. Táta mi říkal, že když byli v Monte Carlu, tak protože on neměl žádný společenský šaty, maminka mu dala jeho tuniku ze školy... A říkal, že dokonce ho kolegové i propašovali do kasina, protože byl mladý. Že nějakým zadním vchodem šel do kasina v Monte Carlu a měl na sobě tu školní uniformu. Ale fotky odtamtud nemá, to tenkrát nikdo nefotil.“