Václav Harmáček

* 1937

  • ,,No a tak si mě pan ředitel Sedláček na konci čtvrté měšťanky zavolal a řekl mi: 'Chceš jít studovat? Tak tě pustíme na gymnázium a potom půjdeš studovat vysokou báňskou.' Už tehdy jsem dostal takovéhle předurčení. Nesplnil jsem ho, protože jsem chtěl být učitelem, tak jsem udělal všechno pro to, abych se na to povolání dostal. Povedlo se mi to a celý život jsem prováděl tuto činnost."

  • ,,Oni nás nechali lézt po tancích, těmi gazíky... Nejhezčí pro nás bylo, když do toho gazíku najednou nastoupil jeden voják, nastartoval a gazíkem nás provážel po Staňkově. To byla největší odměna, to jsme se každý chlubil: 'Já jsem jel v gazíku!' Pokud jsme mohli, tak jsme byli mezi vojáky. Tenkrát rodiče o nás nemuseli mít strach, pokud nás hledali, našli nás tam."

  • ,,Byla to tenkrát obrovská kolona všech možných tanků, osobních vozů, nákladních vozů, některé táhly za sebou děla. Prostě kolona, která trvala opravdu asi dvě hodiny. Pro mě to byl dárek, protože jsem vlastně ke svým tenkrát osmým narozeninám dostal osvobození Staňkova. A ještě větší dárek byl o dva dny později konec druhé světové války."

  • ,,Vzpomínám si třeba na jeden přelet letadel. Tehdy jsem zrovna byl ještě na dvorku, ale večer už byla tma. Najednou byl vyhlášen kolísavým tónem z továrních sirén začátek náletu a to jsme v podstatě nejčastěji utíkali do krytu. Kryty tenkrát na venkově byly především sklepy. Ale já jsem tenkrát do toho krytu nešel, protože už jsem slyšel hukot letadel a jedno to letadlo najednou rozsvítilo – mně se úplně zdálo, že po obloze pluje taková žhavá koule. Teprve později jsem se dozvěděl, že to bylo letadlo, které mělo za úkol trošku osvětlit budoucí bombardované území, aby se piloti letadel, která vezla bomby, lépe orientovali. Bohužel to byl právě jeden z náletů na město Plzeň a v té době byly poničeny závody. Ta žhavá koule, mně se líbila, hezky to zářilo, plulo to po obloze. No, jako kluk jsem z toho měl radost, ale ve skutečnosti to bylo to nejhorší, co se mohlo stát."

  • Full recordings
  • 1

    Mníšek v Libereckém Kraji, 18.03.2022

    (audio)
    duration: 01:52:42
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Pro mě to byl dárek. K osmým narozeninám jsem dostal osvobození Staňkova

Václav Harmáček v mládí
Václav Harmáček v mládí
photo: Archiv pamětníka

Václav Harmáček se narodil 8. května 1937 v Praze. Po jeho narození se rodina přesunula z hlavního města do Staňkova v Plzeňském kraji. Krátce nato zemřela maminka, a tak vyrůstal u svých prarodičů. Dětství prožil ve Staňkově, kde za války navštěvoval měšťanku. Zažil tam také vojenské nálety na Plzeň a v roce 1945 i osvobození americkou armádou. Po válce se začalo řešit jeho následné studium, které zprvu vypadalo komplikovaně, ale nakonec se pamětníkovi podařilo nastoupit na gymnázium. Po vojně si v roce 1959 dodělal doplňovací maturitu, oženil se a stal se učitelem. Nejprve učil v Nýřanech u Plzně a poté se s manželkou přestěhovali do Mníšku v Libereckém kraji. Tam učil na základní škole a později se stal i jejím ředitelem. Než odešel do důchodu, učil na škole ve Frýdlantu. V roce 2022 bydlel Václav Harmáček v Mníšku v Libereckém kraji.