Rudolf Hannawald

* 1932

  • "Přišli a my se museli přestěhovat do dvou pokojů. Všechno ostatní teď patřilo jim. Nedostali jsme vůbec nic. Měli jsme sklep plný brambor. Zamknul se a pro nás nic nebylo. Šel jsem pracovat k Maškům jako pacholek. Byl ze smíšeného manželství, jeho matka byla Němka. Převzal největší statek ve vesnici, který patřil rodině Pfeiffer. Dobře ho spravoval. Byli jsme jako přátelé, mluvili jsme spolu egerlandsky, já měl na starosti koně, jeden z Východního Pruska, bývalý voják, který tu zůstal, obstarával dobytek. Jednoho dne Maška odvedli partyzáni, že byl moc přátelský k Němcům, a už se neobjevil. Maška udali, že dělal načerno zabíjačku, to bylo zakázáno. Musel do Karlových Varů k soudu, já ho pak vezl koňmi zpět domů. Vždycky jsem moc rád jezdil s koňmi do Karlových Varů, měl jsem hezké koně. A taky hezký vůz, hezky vyfintěný, z toho jsem měl radost. Kdyby to jen tak zůstalo, bylo by to výborné. Ale bylo to jinak. Vědělo se, že mají přátelské vztahy s Němci, proto museli jednoho dne odejít. Ti, kteří to převzali, jednoho dne také zmizeli. Mašek mi řekl: 'Jdeme pryč, musíme do karlovarského Mayerhöfenu.' Řekl jsem, že nás to čeká brzy také. Tak odešli i ostatní. Víc lidí odešlo, řekli, že nestrpí, co se tam děje. Byli to dobří Češi. U nás byli dobří lidé a mezi Čechy taky."

  • "Byli jsme s dědou v lese, chtěli jsme kácet strom. Vtom přišla sestra Elke a řekla, že máme jít domů, že musíme opustit náš majetek, že musíme do lágru Meierhöfen. Dříve tam byla kasárna, tam nás ubytovali. Trvalo čtrnáct dní, než jsme dostali pokyn, že v dobytčácích jedeme dále. V tomto období to bylo velice špatné s jídlem, na den jsme dostali jen talíř polévky a kousek chleba. Všichni jsme zhubli, částečně dostali vyrážku z podvýživy. Potom pokyn k odjezdu a dostali jsme se do bavorského Schirndingu. Matka tehdy zvolala: 'Děti, jsme v Bavorsku, bohu díky!' Měli jsme tehdy strach, že se dostaneme do sovětské zóny. Byla to velká úleva."

  • "V obchodech jsme nedostali nic k jídlu. Když jste neuměl česky, nedostal jste nic. Měli jsme velké štěstí, že nedaleký velkostatek převzali Rusové. Byl tam generál, statný muž, kterému jsem dal cylindr, frak a hodinky po otci. Řekl „chorošo“, zavolal jednoho muže a ten nám dal pytel mouky. Můj bratr Gerhard tam byl se mnou, dnes už nežije. Ale měli jsme strach. Vzali jsme pytel a šli jsme přes les. Kdyby nás chytli Češi, sebrali by nám to. Bylo hodně strachu, dokud jsme se nedostali do Bavorska. Potom strach zmizel. Ale stesk po domově zůstal."

  • Full recordings
  • 1

    Rehau, 13.09.2019

    (audio)
    duration: 01:41:04
Full recordings are available only for logged users.

V Bavorsku strach zmizel, ale stesk po domově zůstal

Rudolf Hannawald v roce 2019
Rudolf Hannawald v roce 2019
photo: Post Bellum

Rudolf Hannawald se narodil 2. ledna 1932 v Mezirolí poblíž Karlových Varů, kde měla jeho rodina hospodářství a k tomu hospodu. Úroda z jejich polí a sadů zásobovala hotely v Karlových Varech. V rodině se narodilo celkem deset dětí, které se také musely zapojovat do prací na hospodářství, obzvlášť poté, co v roce 1942 zemřel otec. V roce 1945 byl na jejich usedlost dosazen národní správce, který jim odepřel přístup k veškerým zásobám. Rudolf Hannawald ve svém příběhu hovoří o vztazích mezi Čechy a Němci, kteří po válce do Mezirolí přicházeli. V červnu 1946 byla rodina odsunuta do Fristingen (nyní část Dillingen/Donau). Kvůli práci však pan Hannawald odešel za sestrou do hesenského Lampertheimu. Vztah k rodnému Chebsku má dodnes vřelý a díky svému angažmá v Eghalanda Gmoin se také seznámil se svou nynější ženou Elfriede. Společně žijí v Neualbenreuth nedaleko Waldsassenu při české hranici.