Jiří Hanke

* 1944

  • „Ten Podprůhon, kde jsem začal, to jsem fotil snad deset let, ten soubor, jsem tam chodil denně skoro. Tam se mi to líbilo. To je taková stráň veliká, na který jsou ty domečky postavený, v těch stráních zahrádky, třeba lezou na zahrádku po žebříku… Tam žili takoví lidé úplně jiným životem než ten panelákový život, který nad těmi domečky byl. Já jsem tam šel fotografovat hlavně tu architekturu, fotografoval jsem staré Kladno rád, ty takové poetické uličky a tohle to všechno. A jak jsem tam chodil, tak tam ty lidi začali mne vnímat a bavit se se mnou, a proč tam chodím atd., a já jsem začal chodit k nim domů a najednou jsem tam objevil ty lidi. Takže vlastně jsem tam fotografoval ty lidi a taky ta knížka, co pak vyšla, se jmenuje Lidé z Podprůhonu.“

  • „Ta spořitelní galerie, ta byla tím, že jsem si tam vystavoval, koho jsem chtěl. Mohli tam vystavovat lidé, kteří nemohli jinde vystavovat – Praha pro ně byla nepřípustná apod. Tím, že jsem to nedával nikde schvalovat, tak tam takovéto výstavy procházely. Tam vystavovali signatáři Charty tenkrát, třeba Olbram Zoubek, takovýto lidi; Jitka a Květa Válová – kladenské výtvarnice, a další a další, Čestmír Kafka, a takovýto lidi tam vystavovali. No a jednou přišlo takové nařízení, to zase se mně dotklo taky ten dohled, přišlo nařízení, vydal ho ředitel Středočeské galerie v Praze, že ve středočeském kraji každou výstavu on musí schválit. To napsal na okresní výbory, národní, mě si pozvali na odbor kultury: ´Hele, budeš muset dávat panu řediteli, teda soudruhu řediteli, schválit výstavu každou.´ Tak já jsem tam poslal jednu ke schválení. Samozřejmě, asi za dva měsíce, když už dávno skončila ta výstava, tak mi přišlo zamítnutí. No já povídám: ´Tak takhle to dělat nebudem´. Šel jsem na ten odbor kultury a říkal jsem: ´Podívejte se: já nemám galerii, já dělám výzdobu spořitelny. A jako spořitelna si tam můžeme pověsit, co chceme, a nebudu nic schvalovat.´ A měl jsem pokoj – prošlo to.“

  • „No a on tenkrát za mnou ředitel přišel, toho divadla, a říká: ´Hele, tady jsou nějaké stížnosti, a že tohle to, a já se sem přijdu podívat na ten tvůj program, jaký tady děláte, a řeknu ti co a jak´. Přišel tam, podíval se na ten jeden náš večer, přišel a říkal: ´To je výborný, to je úžasný, ti mladí se baví, je to fajn, to je paráda, já dojdu zejtra (to byla sobota pak), já jedu na Stochov (to byla okresní konference KSČ), tak já tam pojedu a tam to vybojuju, prostě ty pořady budu, mně se to líbí, to je výborný pořad. Zavolej mi v pondělí´. Tak jsem mu zavolal v pondělí, on mi řekl: ´Už mi sem nechoď´. Takže je vidět, že ho přivedli na správný myšlení, jak má kultura pro mladý lidi v tý době vypadat. Takže tím skončily tyhle ty – no ale tím to neskončilo, my jsme se nedali. Takže jako hi-fi klub Svazarmu jsme se objednali na OV KSČ a tenkrát vyšlo Rudý právo a v něm byl článek, že v Lucerně festival Folk and Country. Tak jsme vzali to Rudý právo a šli jsme s ním na OV KSČ – zástupci Svazarmu teda, ne já. A tam jim to předložili a: ´Podívejte se – vy jste nám zakázali tyhle večery a váš stranický list o tom píše tady, že festival Folk and Country v Lucerně!´ A oni řekli: ´Víte co? Co je v Praze, je jedno. Tady je Kladno a to bylo – je – a bude rudý. Konec´.“

  • „Tady jsme se objednali na OV KSČ, sehnali jsme si, vyšlo zrovna Rudý právo, což byl deník ústředního výboru strany, jejich deník, že jo. A v něm byl článek... jo, oni předtím jako, co to je Folk and Country, co to má znamenat. To bylo prostě absolutně nepochopitelný. No, tak jsme tam přišli s tím deníkem Rudýho práva, tak jsme jim ukázali: ,Tak, podívejte se, v Praze Lucerna a je tam festival Folk and Country.‘ No, a oni nám na to řekli: ,Hele, co je v Praze, nás nezajímá. Tady je Kladno a to bylo, je a bude rudý!‘ No a bylo to vyřízený, bylo po muzice.“

  • „No a pak jsem se dostal dokonce i na koncert, kterej pro něj dělal Miloš Forman v katedrále, a to byl neuvěřitelnej zážitek prostě. Já jsem nevěděl vůbec, na co jdu. My jsme potkali mladý kluky Formany a oni nás tam pozvali: ,Přijďte se podívat do svatýho Patrika do katedrály, bude se tam dělat koncert nějakej pro Václava Havla.' Tak jsme tam šli, ale nevěděli jsme, o co půjde. No, a pak najednou vidím, že tam chodí samý takový významný lidi, který pro mě prostě byli, Frank Zappa třeba, Henry Kissinger, no prostě takovýhle ty. No a já jsem se tam schoval do zákulisí, protože jsem tam byl dost, dá se říct, jsem se dostal do první řady, dopředu, protože jsem si je tam fotil všechny. A pak jsem zalezl dozadu do zákulisí a tam to bylo úžasný, najednou vidím Paul Newman a on tady měl placku Občanský fórum, takový osobnosti, všichni s plackama Občanskýho fóra. Všichni pak chodili na to jeviště. No, vepředu samozřejmě seděl Havel s manželkou a celá suita, i Čalfa tam tenkrát s ním byl, to byla prostě celá výprava česká.“

  • „Přijel jsem do Chebu a tam ředitel galerie mi říká: ,Co říkáš na tu Prahu?‘ A já: ,A co jako bylo v Praze nebo co?‘ Takže jsem se [to] v Chebu dozvěděl. No, a pak jsem se o to samozřejmě začal zajímat, takže jsem vyrazil s foťákem do Prahy, ale tam jsem zjistil, že je zbytečný fotografovat v Praze, když tam je moc jiných fotografů, ale Kladno že potřebuje mít dokument o tom, co se tady dělo, že jo. Takže jsem od první tý doby už dokumentoval veškerý ty události, který se tady udály v Kladně po tom 17. listopadu.“

  • Full recordings
  • 1

    Kladno, 28.11.2019

    (audio)
    duration: 01:12:36
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 02.12.2025

    (audio)
    duration: 01:16:00
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Řekli nám, že tady je Kladno, a to bylo, je a bude rudý

Jiří Hanke na vojně
Jiří Hanke na vojně
photo: archiv pamětníka

Jiří Hanke se narodil 15. dubna 1944 v Kladně, kde také prožil celý život. Jeho otec Jiří odešel po únorovém puči z pozice referenta na úřadu práce do Poldovky, neboli oceláren Poldi Kladno. Matka pracovala nejdříve jako pokladní ve velkomasně, posléze jako manipulantka v rozhlase po drátě. Protože měl mladý Jiří Hanke rád přírodu, po gymnaziálních studiích se přihlásil na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Zkoušky sice složil, ale pro vysoký počet zájemců mu bylo nabídnuto místo na Zemědělské fakultě. Po půl roce dal přednost hře na kytaru a ze školy odešel. Zaměstnání našel v České spořitelně v Kladně, hrál v několik kapelách. V roce 1968 se oženil s výtvarnicí Jiřinou, která dodala jeho životu nový směr. Začal se zajímat o umění, z kytaristy se stal angažovaný písničkář, pořádal koncerty, vytvářel koláže, fotil a v neposlední řadě založil a kurátoroval Malou galerii České spořitelny v Kladně. Protože se oficiálně nejednalo o galerii, nýbrž o výzdobu spořitelny, o niž jako její zaměstnanec pečoval, vyhnul se Jiří Hanke cenzuře. Z galerie se postupně stala uznávaná scéna umělců, kteří by jinde vystavovat nemohli. Zároveň se Jiří Hanke věnoval vlastní fotografické tvorbě – dokumentární a portrétní fotografii. Jeho dílo bylo pro svou syrovost a bezprostřednost často cenzurováno – knižně začaly vycházet jeho fotografické sbírky až po listopadové revoluci. Po ukončení spolupráce s Českou spořitelnou v roce 2019 mu byl nabídnut prostor v Galerii Kladenského zámku, kde doposud kurátoruje Kabinet fotografie. V roce 2025 žil se svojí ženou v Kladně.