Jiřina Hajná

* 1929  

  • „Pojď se mnou do Jáchymova. Do dolu – jsou to uranové doly. Sám od sebe šel na rok na brigádu do Jáchymova. Kopal tam. Byli smluvení, že když přijdou na nějakou žílu toho uranu, tak z toho měli velké peníze. My jsme byli spokojení, dostávali jsme příděl z Ruska i příděl oblečení.“

  • „Ano, byli u nás partyzáni. S banderovci se pořád střetávali. Byli jsme na roztrhání. Třeba večer jich přišla plná místnost se zbraněmi. Co chtěli, to jsme jim dali. Nevyhrožovali, ale věděli jsme, že jim to bez diskuze musíme dát. Partyzáni i banderovci. Jedni o druhých nemohli vědět. Byli jsme tam jen na to dávání.“

  • „Já jsem byla z Lucku doma, když už byl Vláďa pryč – byl v zajetí. Tak jsme mu tam posílali kilový balíček – kilo suchého chleba do toho Westfallen Munden. Tam jsme mu to posílali. Když nás pak osvobodili Sověti, tak pak všichni šli do té armády. I šestnácti, sedmnáctiletí kluci. Šli dobrovolně.“

  • „Bydleli jsme u tej naší státní silnice – Němci po ní jezdili. Museli jsme odevzdávat všelijaké kontingenty jako prasata, obilí a to všechno. To už na to byl ustanoven nějaký výbor. Ale většinou to měli na starosti Ukrajinci. Protože když tam přišli Němci, tak jim jakoby dali Ukrajinu. S Polákama se strašně neměli rádi, nesnášeli se. Byli jako za Poláků komunisti. Poláci přijeli do vesnice a smíchali jim popel s obilím, peřím. Dělali jim zle, takže když Polsko nebylo, tak jim to Ukrajinci vrátili. Taky si pamatuju paní, která měla před porodem. Přišli a rozřízli jí břicho. Tak dělali Ukrajinci Polákům.“

  • „Udělali z tatínka kulaka. Tehdy už jsme měli asi 18 hektarů. Měli nás vyvézt na Sibiř. Každou chvíli se tam vyváželo. Taky už jsme byli v tom hlášení, aby nás odeslali. V noci přišli, sousedi do rána nevěděli, že ten dotyčný soused tam už není. Bratr nešel, a tak ho vzali v 27 letech do armády.“

  • Full recordings
  • 1

    Karlovy Vary, 14.08.2020

    (audio)
    duration: 01:12:47
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Nejdříve dělali zle Poláci Ukrajincům, za války pak Ukrajinci Polákům

Jiřina Hajná, rok 1951
Jiřina Hajná, rok 1951
photo: archiv JH

Jiřina Hajná, rozená Krušinová, se narodila 19. května 1929 v obci Ledochovka na Volyni do rodiny českých krajanů. Otec Václav Krušina provozoval hospodářství a hospodu, kde mu pomáhala i Jiřina a její tři sourozenci. V meziválečném období patřila oblast Polsku. Pamětnice navštěvovala školu matice české v Lucku. V roce 1939 oblast zabrali Sověti a rodinu Krušinových označili za kulaky. Deportaci na Sibiř zabránila druhá světová válka. Za nacistické okupace od léta roku 1941 byla povinná školní docházka zrušena. Na Volyni se pamětnice stala svědkem střetu banderovců, ukrajinských nacionalistů s Poláky a partyzány. Banderovci také v roce 1945 zavraždili sestru Jiřiny Krušinové Libuši. Její bratr Vladimír byl povolán do Rudé armády a jako sovětský voják zajat. Byl umístěn v zajateckém táboře na území Westfálska. Druhý bratr Antonín vstoupil do Svobodovy armády a zúčastnil se bojů na Dukle. Usadil se na Teplicku, kam v dubnu 1947 reemigroval z Volyně do Československa i zbytek rodiny. Jiřina Krušinová se provdala za svého bratrance Borise Hajného, se kterým vychovali dvě dcery. Byla jim přidělena hospoda a řeznictví v Hoře Svatého Šebestiána v Krušných horách. Později se usadila v Karlových Varech-Bohaticích, kde pracovala na dráze u závor, později v Elektrosvitu a před odchodem do důchodu jako pokladní v Meteoru. Od smrti manžela v roce 1996 žije sama v Karlových Varech.