Elisheva Gidron, roz. Kummermann

* 1920

  • “I went to the funeral, and I was sad because I loved my husband. Then I left Czechoslovakia. No one from my big family came back from the concentration camps. But I came back.”

  • “I was lucky. There was a big house in the middle of the city, but while we were there, they put a wooden fence around it, so we couldn’t go anywhere. But they changed it when the people from the Red Cross came to see what was happening in Terezín in 1944- So they pulled down the fence, and suddenly it was nice.”

  • “On 1 October 1944 I was sent to Auschwitz, that is Osvětim in Czech. I’m sure you know about it. I was very lucky because I was only there a month, and we didn’t work either. We stood for hours in rows of five because five is an easy number to count by - five, ten, fifteen, and so on. Each day they wrote down how many people there were, and when there were only four somewhere, it meant that someone had died.”

  • Full recordings
  • 1

    kibuc Sde Nehemja, Izrael, 05.11.2016

    (audio)
    duration: 56:58
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Naši rodiče se stali sionisty díky nám

Lisa Kumermann (Elisheva Gidron). 1946.
Lisa Kumermann (Elisheva Gidron). 1946.
photo: Archiv pamětnice- dodala Jitka Radkovičová

Elisheva Gidron se narodila 4. prosince 1920 ve Vídni jako Elisabeth (Lisa, též Alžběta) Kummermann. Pochází z židovské rodiny a měla staršího bratra Herberta. Otec byl strojní inženýr, kvůli jeho zaměstnání se rodina v roce 1926 přestěhovala do Štěpánovic u Olomouce. Od roku 1932 žili Kummermannovi v Karlových Varech, odkud odešli po záboru Sudet v říjnu 1938 do Prahy. Pamětnice nestihla dokončit gymnázium, v letech 1940-1941 pracovala v Domě pro psychicky nemocné v Hloubětíně. V září 1942 byla deportována do ghetta Terezín, kde pracovala jako pečovatelka v domově dívek mezi třinácti a patnácti lety. V říjnu 1944 byla deportována do Osvětimi, kde zůstala asi čtyři týdny, a potom byla vybrána na práci do tábora v Zakrze-Kudowa, pobočného tábora Gross-Rosen. V Kudowě se dočkala v dubnu 1945 osvobození. Vrátila se do Prahy, kde se setkala s Jakovem Wurzelem, členem sionistického hnutí Tchelet Lavan, jehož znala z Terezína, a v květnu 1945 se vzali. Manžel brzy po svatbě zemřel a pamětnice po jeho smrti v dubnu 1946 odjela do Palestiny, kam v roce 1938 odešel její bratr a kam se vystěhovali i její rodiče. Žila v kibucu Neot Mordechaj a později v kibucu Sde Nechemja. Elisheva Gidron má tři syny, je vdova a žije v Sde Nechemja.