Ján Geleta

* 1943

  • „My jsme trošičku lhali olympijskému výboru, ne našemu, ale tenkrát byla zásada, že by neměli hrát profesionálové na olympiádách. Kdežto my jsme sice formálně nebyli profesionálové, ale vlastně nás to živilo. V Dukle, ale i v dalších klubech si hráči chodili do práce [každý občan ČSSR musel být podle zákona oficiálně zaměstnán] akorát pro peníze, ale hráli fotbal, to byla hlavní náplň. Tak jsme tam vyslali hlavně poloprofesionály, čistí profesionálové u nás nebyli, ale dá se říct, že jsme je trošku podvedli. Ale to samé udělali Maďaři, východní Němci, socialistické státy do toho šly takhle. Brazilci a další to dodržovali, protože měli soupisky profesionálů, tam to nešlo zalhat. Takže se někdy stalo, že prohrála i mužstva, která vlastně měla být výkonnostně na vyšší úrovni, ale v olympijském družstvu se objevili třeba študáci a podobně.“

  • „Rád jsem běhal, byl jsem jako dítě asi trošku ‚vadnej‘. Našel jsem kolo a klackem jsem ho honil po vesnici, neměl jsem tam kamarády, tak jsem se takhle bavil. A v mladém věku jsem tak získával kondici. V Partizánském pak zjistili, že bych mohl hrát aspoň za béčko dorostu, tak mě tam dali, za chvíli mě posunuli nahoru, protože jsem lítal po hřišti jako šílenec. Neuměl jsem kopat, ale jim se to líbilo.“

  • „Oni taky moc – jak bych to řekl – těch vojenských věcí sporťákům nepouštěli, oni ti sportovci taky nepotřebovali vědět o tajných věcech. My jsme byli tabulkově zařazeni jako instruktoři sportu. A ministr nás povyšoval, když jsme vyhráli ligu nebo když jsme v národním mužstvu dosáhli nějakého úspěchu, tak nám dal frčku navíc a udělali kafe. Jednou jsme dostali nějakou knížku o Slovenském národním povstání, starší hráči se tomu smáli.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 27.06.2019

    (audio)
    duration: 01:23:01
    media recorded in project Tipsport pro legendy
Full recordings are available only for logged users.

Celý život jsem měl štěstí

Ján Geleta v dresu pražské Dukly
Ján Geleta v dresu pražské Dukly
photo: archiv pamětníka

Ján Geleta se narodil 13. září 1943 v Malých Chlievanech, vesnici u slovenského města Bánovce nad Bebravou, jako jedno z šesti dětí v rodině kováře. Po základní škole se v Partizánském (někdejších Baťovanech) vyučil gumařem obuvi, tam začal také hrát fotbal za dorostenecký tým Iskry Partizánske. Na vojenskou službu v roce 1962 nastoupil do pražské Dukly, kde se mezi slavnými spoluhráči rychle vypracoval a převzal pozici záložníka po legendárním Josefu Masopustovi. V Dukle zůstal až do roku 1976, získal s ní tři československé mistrovské tituly a tři národní poháry, v roce 1967 byl vyhlášen nejlepším hráčem roku. Československo reprezentoval v řadě mezinárodních utkání, z olympiády v Tokiu v roce 1964 přivezl jeho tým stříbrnou medaili. Po odchodu z Dukly v roce 1976 pracoval jako armádní náborář. Po roce 1989 provozoval v Praze prodejnu potravin. V současnosti žije s manželkou na chalupě v Křivsoudově a trénuje tamní fotbalovou přípravku.