PhDr. Ivan Gabal

* 1951

  • „Tak jsme jednali o tom, co tam bude za otázky. Já jsem tam do toho z věcí, kterou jsem tam dal, byla znalost jazyků. Na těch výsledcích bylo vidět, že kromě ruštiny, to znamená německy, anglicky, francouzsky mluvit a psát, zvládala necelá dvě procenta československé populace. To znamená vědomí tohohle toho, s čím my vstupujeme do toho západního světa, bylo pro mě hodně konstitutivním prvkem. Na druhou stranu řada lidí z toho disentu vůbec neměla tušení, v jakém jsme stavu. Furt trošku vládla taková představa, jaké máme bezvadné školství a jak některé věci u nás fungují. A my jsme neměli bezvadný nic.“

  • „Ale to, co bylo hlavní, že my jsme vlastně po Palachovým týdnu... jsme začali sepisovat akademickou petici za propuštění Havla.“ – „Extra petici kromě té obranné?“ – „To byla extra petice, kterou já jsem s mým kamarádem Láďou Hlavatým, dnes univerzitním profesorem, ale s Pepíkem Vavrouškem, Petrem Kučerou, později taky s Milošem Zemanem a s celou společností kolem vědeckotechnické společnosti a podobně... jsme udělali petici. A když ta petice vyšla a jaksi všichni začali mít trochu nějaký problémy, ale ne moc, tak akademici začali říkat: ‚Ale my u toho nemůžeme zůstat a něco bychom měli začít dělat.‘ Tak my jsme se od února o tom začali dohadovat a udělali jsme Kruh nezávislé inteligence.“

  • „Dost často teď hodně lidí volá po tom, že se tehdy ty komunisti měli zakázat. Já protože jsem se shodou okolností dostal k tomu, že jsem vedl volební kampaň OF, jsem považoval za daleko důležitější je porazit v čelním střetu ve volbách jako existující politickou stranu, protože ten jeden hlasovací lístek, který lidi mohli dát proti nim, ať už ho dali OF, nebo komukoliv jinému, byl prostě důležitý katarzní moment, kterým se každý občan měl možnost emancipovat z toho děsu té zaostalosti, z té demoralizace a všeho. Proto já si myslím, že bylo důležitější ty komunisty nezakázat, ale porazit je čelně.“

  • „Ještě zpět k té normalizaci. Já si myslím, že určité privilegium, které z toho vzniklo, byl disent. Protože ti lidé byli tak vytlačeni na okraj, marginalizováni a pronásledováni, že v jistém smyslu získali jistou svobodu k tomu, aby se bavili o věcech, na které vůbec československá společnost a zbytek její akademické vrstvy, vůbec nepřišly. Vždycky uvádím ten příklad, že ta teze z disentu o tom, že bez sjednocení Německa nemůže být sjednocená Evropa. Čili my jsme hodně pomohli vlastně k překonání toho rozdělení a Němcům. A myslím si, že Němci to dodnes vědí. Byla to teze nejen Havla, ale i Dienstbiera a dalších lidí.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 01.07.2020

    (audio)
    duration: 02:00:01
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 19.08.2020

    (audio)
    duration: 01:48:25
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 3

    Praha, 02.11.2020

    (audio)
    duration: 01:53:58
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Lidé z disentu nevnímali míru degradace společnosti

1973, Ivan Gabal, případ beznadějného fotografa
1973, Ivan Gabal, případ beznadějného fotografa
photo: archiv pamětníka

Ivan Gabal se narodil 15. ledna 1951 v Praze. Jeho rodiče byli členy komunistické strany. Roku 1975 absolvoval sociologii a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde roku 1978 obhájil titul PhDr. V letech 1978–1989 pracoval v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV, kde se věnoval empirickým analýzám životního stylu, vzdělání a mobility. Začátkem roku 1989 překlasifikovala Státní bezpečnost jeho svazek z prověřované osoby na osobu nepřátelskou. Stal se jedním ze zakládajících členů Kruhu nezávislé inteligence, jedné z občanských iniciativ, která se snažila nabourat dosavadní mocenský monolit komunistické strany a jí podřízených organizací. Na půdě Kruhu vznikla i petice za propuštění Václava Havla. V listopadu roku 1989 se pamětník zapojil do činnosti Občanského fóra. V roce 1990 vedl volební kampaň OF pro parlamentní volby 1990 a byl konzultantem volební kampaně slovenské partnerské organizace VPN (Veřejnost proti násilí). V roce 1991 pracoval v Kanceláři prezidenta ČSFR jako vedoucí Odboru politických analýz. V roce 1992 vedl volební kampaň Občanského hnutí a poté pracoval ve výzkumné agentuře AISA jako partner. Od roku 1994 pracoval výhradně v Gabal, Analysis & Consulting, resp. GAC, spol. s r. o. Vedle toho působil v několika nevládních a nadačních organizacích. V letech 1999–2003 byl členem správní rady Masarykovy univerzity v Brně. Jako nestraník byl v období 2013–2017 zvoleným poslancem na kandidátce KDU-ČSL. Do jeho kompetence spadala agenda obrany a bezpečnosti. Publikoval řadu odborných článků i komentářů v českých i zahraničních novinách a časopisech. V době natáčení žil v Praze (2020).