Ing. Karel Funk

* 1948

  • „Od soudružky předsedkyně jsem si půjčil klíč od kopírovací místnosti a místo kopírování jsem šel do města nechat si udělat duplikát. Takže jsem se stal opět pánem situace. A tak jsem trávil víkendy prací. Tehdy se to propagovalo, že se má o víkendech pracovat. Tak jsem pracoval. Šel jsem do práce, zamknul jsem za sebou barák a nechal jsem klíč v zámku, aby mě někdo náhodou nepřekvapil a vesele jsem si kopíroval prohlášení Charty a spoustu další zakázané i duchovní literatury a ledacos jiného. Byla toho obrovská kvanta. Potom později jsem si všiml, že je k dostání kopírka Astraterm, která měla šířku asi tři čtvrtě metru a vešla se do větší tašky. Tak jsem jako ekonom opět vzbudil pozornost, že se bez tohoto stroje neobejdeme, a nosil jsem si práci domů. Už jsem nemusel do kamrlíku, ale hezky z pohodlí domova jsem kopíroval stovky materiálů.“

  • „Materiály jsme si většinou předávali v deskách vysokoškolských skript. Když byla kolem roku 1970 v Praze první veřejná kopírka ve Vodičkově ulici, což byl výkřik techniky, tak jsem hned vyrazil na kopírku. Napřed jsem okoukl, jak to probíhá, a slečna si vzala občanský průkaz a poznamenala si všechny údaje a co a kolikrát se kopíruje. To, co jsem potřeboval kopírovat, jsem tedy na psacím stroji nadepsal třeba Dějiny mezinárodního dělnického hnutí a pod tím bylo to, co jsem potřeboval. Jako třeba dopis Václava Havla Husákovi. Takže to bylo taky trochu riskantní, kdyby do toho slečna zalistovala, tak by věděla, ale byla to mladá dívka kolem osmnácti let, která zapisovala pouze mechanicky údaje, takže jsem postupně ztratil strach a také jsem zde toho mnoho nakopíroval.“

  • „Domovní prohlídky mohly tehdy být bez jakéhokoli potvrzení, to bylo na denním pořádku, že kdo byl podezřelý, tak estébáci mu vlítli domů a zpřevraceli mu kdeco. A tak jsme hned druhý den sebrali vše, co bylo podezřelé, všechny naše opisy, zabalili je do igelitových pytlů, na zahradě jsem vykopal jámu asi dva metry dlouhou. Byl to takový hrobeček. Dali jsme ty pytle do plechových necek. Necky jsme zapustili do vyhloubené jámy, přes to dali fólii proti vlhkosti, nahoru jsme dali plech, aby to myši nebo krtci nerozkousali a zakryli jsme povrch hlínou a drny, aby to nebylo vidět. Takže jsem byl s úkrytem spokojený. Akorát maminka za pár dní říkala: 'Dojdi se podívat do rohu zahrady, tam to nějak duní, co by tam mohlo být?' A protože moji rodiče byli takoví, jak já říkám, připostrašení a mohli by se jít i sami udat, tak o tom nesměli vědět. Tak jsem mamce říkal: 'No vždyť je tam zakopaný ten bunkr, tam raději nechoď.' No a asi za rok jsme si řekli, že již soudruzi asi na tu prohlídku nepřijdou, a tak jsme to celé krásně neporušené vyndali a zase jsme si s tím hezky pracovali.“

  • Full recordings
  • 1

    České Budějovice, 08.09.2020

    (audio)
    duration: 01:46:57
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 2

    České Budějovice, 30.09.2020

    (audio)
    duration: 10:08
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Silný muž se slabostí pro opisy

Karel Funk ve věku 24 let
Karel Funk ve věku 24 let
photo: Archiv pamětníka

Karel Funk se narodil 30. května 1948 v Nymburce. Vyrůstal v rodině učitele, žili na zámku v Hluboši u Příbrami. V dětství byl ovlivněn setkáním s bývalým legionářem Františkem Brožem a mladíkem Otto Kozákem, oba v něm podnítili odpor ke komunistickému režimu. Po studiích na VŠE pracoval jako podnikový ekonom a využíval kopírovacích strojů pro množení ilegálních tiskovin. Po roce 1989 našel uplatnění v sociální sféře. Pracoval jako vedoucí odboru sociálních věcí v Písku a následně se stal ředitelem píseckého Střediska péče o seniory. V roce 2020 bydlel v Písku a většinu času trávil psaním a vydáváním vlastních textů.