Mgr. Jarmila Frajtová

* 1936

  • „My jsme měli krásný dům s obrovskou zahradou. Takové terasy tam byly a nádherný, veliký dvůr a takhle v rohu byla pumpa. Maminka tam nikdy nepumpovala, což jsem nechápala. Prádlo nám prala paní Maulerová a z prádelny nosila vodu. Vždycky v noci tam byl takový rachot. Já jsem jednou mamince říkala: ‚Maminko, já nemůžu spát, já to pořád slyším.‘ ‚Víš, Jaruško, to v noci ta pumpa pumpuje vodu.‘ Až později jsem se dozvěděla, že pumpa nebyla nikdy funkční. To byl de facto úkryt, protože nahoře bydleli Štenclovi a můj tatínek spolu s panem Štenclem… prostě to bylo prokopané, podél plotu vedla chodba a u nás, kde byla pumpa, byla tajně vyzděná místnost, kde se ukrývali partyzáni. Kolik jich tam bylo, nevím. Vím jenom, že kolikrát jsem v noci slyšela hovor. Maminka říkala, že se mi jen něco zdálo. Nebyla to pravda. Ta pumpa tam byla jako větrák, aby tam mohli dýchat. Můj tatínek přechovával partyzány.“

  • „V tom osmačtyřicátém roce byli vystěhováni do Mladoňova. Já jsem tam už tenkrát jezdila. Vím, že jsem tam byla strašně šťastná. Vím, že to byla… nechci být sprostá… něco světa.“ – „Do Mladoňova?“ – „Do Mladoňova, to byla poslední pošta Nový Malín u Šumperka. Moje maminka mě tady posadila na vlak, dala mně takový kufřík, dala mě průvodčí a ta mě zavezla do Šumperka. Vím, že to byl jeden vagón, co měl komín, a ta lokomotiva kouřila. Přijela jsem do takového údolí a dědeček tam stál, takhle mávl rukou, vlak zastavil. No a já jsem vystoupila a šli jsme takhle doprava lesem a vím, že je to prý čtyři kilometry lesem. Tehdy to bylo všechno jiné, to bylo v roce osmačtyřicet, devětačtyřicet. Já jsem měla těch dvanáct třináct roků. Já jsem byla strašně šťastná, protože jsem tam mohla do lesů. Ovšem tam byli samí takoví, co tam nalezli a většinou tam byli cikáni. Oni neuměli ani psát, číst a náš dědeček byl jediný, který uměl číst a psát, tak byl předsedou národního výboru.“

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 24.03.2023

    (audio)
    duration: 02:08:15
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Olomouc, 03.07.2023

    (audio)
    duration: 54:33
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Po pádu komunismu se nám otevřel svět

V hanáckém kroji
V hanáckém kroji
photo: archiv pamětnice

Jarmila Frajtová se narodila 26. května 1936 v Prostějově jako starší ze dvou dětí rodičům Jarmile a Juliovi Běhalovým. Druhou světovou válku rodina prožila v pronajatém domě ve Velké Bystřici. Otec tam údajně v úkrytu na zahradě nějakou dobu schovával partyzány. Ve Velké Bystřici Jarmila Frajtová zažila bombardování, pochod zbídačených zajatců, putujících pod dozorem německých vojáků na západ i osvobození. V říjnu 1943 nacisté v Berlíně za odbojovou činnost popravili jejího prastrýce Jana Uhra. Po únoru 1948 prarodičům Julii a Františkovi Uhrovým komunisté znárodnili textilní obchody v Prostějově a vystěhovali je do pohraniční obce Mladoňov. Tři roky poté Julius Uher zemřel a babička se vrátila zpět do Prostějova. V Olomouci Jarmila vystudovala Fučíkovu pedagogickou školu se zaměřením na tělesnou výchovu. Následujících 36 let pak učila na několika základních školách v Olomouci. Při zaměstnání ještě dálkově vystudovala Pedagogickou fakultu na Univerzitě Palackého v Olomouci. V lednu 1960 se provdala za Jiřího Frajta, jehož otce Vladimíra Frajta jako příslušníka zahraničního odboje po roce 1948 vyřadili z armády. V roce 1991 Jarmila Frajtová dosáhla důchodového věku. Odešla sice ze školství, ale pracovně zůstala aktivní. Ještě 25 let prodávala v Herbě v Olomouci a po nocích studovala léčivé účinky různých bylin. V době natáčení, v roce 2023, bydlela v Olomouci.