Největším zabijákem demokracie je nepoučený lid a autoritářská osobnost, která si ho umí získat
Download image
Sociolog a bývalý politik Ivan Fišera se narodil 10. dubna 1941 v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, přestože rodina žila v Praze. Oba rodiče byli vystudovaní právníci. Mladší sestra Lenka Fišerová (nar.1944) ztvárnila hlavní roli ve filmu Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1965). Otec Vladimír Fišera byl za války zapojen do odboje, nejvíce v odbojové organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme. Pracoval pro Ústav lidské práce. Po válce oba rodiče vstoupili do KSČ. Otec se stal ředitelem Ústavu lidské práce a současně působil na Ministerstvu práce a sociální péče v pozici ministerského náměstka. Po mikulášské nadílce v prosinci 1949 otec ukončil doma svůj život. Patrně mu hrozilo brzké zatčen í v souvislosti se zatýkáním několika dalších ministerských náměstků. Ivan byl až téměř do věku dospělosti udržován v domnění, že jeho otec zemřel na infarkt. Ivan Fišera vystudoval gymnázium a poté filozofii na FFUK. Od studií se zajímal o sociologii, tehdy oficiálně hodnocenou jako „buržoazní pavěda“. Sociologické téma si zvolil i pro závěrečnou diplomovou práci. Na vysoké škole pod vlivem starších kolegů studentů vstoupil do KSČ a stal se předsedou fakultního výboru ČSM. Proto byl často svědkem nespravedlnosti, například při přijímání studentů nebo při vyšetřování recesistických studentských oslav prvního máje. V roce 1964 mohl začít pracovat ve Filosofickém ústavu ČSAV. V té době musel odsloužit povinný jeden rok vojenské služby na vysoké vojenské škole v Brně, kde mu bylo určeno vyučovat vědecký komunismus, obor, který se tehdy již přibližoval sociologii. V roce 1965 Fišera přešel do právě založeného Sociologického ústavu ČSAV. Brzy nato se stal členem mezioborového týmu, zaměřeného na modernizaci politického systému země, který vedl Zdeněk Mlynář. Při prověrkách na počátku normalizace byl vyškrtnut z KSČ a musel pro své postoje a činnost Sociologický ústav opustit. Nové uplatnění našel v Institutu poradenství při Československém komitétu vědeckého řízení. Také měl příležitost přednášet manažerům nižší a střední úrovně. Koncem roku 1974 byl Institut poradenství zrušen. Přibližně v tomto období byl Fišera vyslýchán StB, která se jej neúspěšně snažila přimět k podpisu a spolupráci. Na začátku roku 1975 bylo oddělení, v němž Fišera pracoval, převedeno do Výzkumného ústavu strojírenské technologie a ekonomiky (VÚSTE). Z Ministerstva strojírenství dostal v té době za úkol vyzkoušet svůj nápad na týmovou přípravu celých vrcholových vedení strojírenských podniků, nejprve v Kovosvitu Sezimovo Ústí. Fišera na tyto semináře zval odborníky ze zahraničí i z doby před únorem 1948. V roce 1989 přešel do TESu, výzkumného ústavu v těžkém strojírenství, kde se mu naskytly lepší podmínky pro realizaci jeho záměrů. Dokončoval také knihu Tvůrčí potenciál podniku, která vyšla na podzim 1990. V listopadu 1989 byl pracovně vyslán do SSSR, kde měl příležitost se seznámit se slabými stránkami Gorbačových reforem a s některými hrozbami pro budoucí vývoje v této zemi. Tato zkušenost v něm vyvolala silné obavy z dalšího vývoje Gorbačovy perestrojky. V prosinci 1989 začal pracovat jako manažer v centrále OF ve Špalíčku. O něco později se stal jedním z jeho čtyř volených představitelů a ještě koncem ledna 1990 byl kooptován do Federálního shromáždění jako poslanec. Po volbách v červnu 1990 se stal členem Poslaneckého klubu sociálnědemokratické orientace a současně jeho předsedou. V roce 1992 po volbách vstoupil do ČSSD, ale odmítl jakékoliv funkce. Kritizoval nedostatky projektu kupónové privatizace, česko-německé smlouvy, privatizace v zemědělství či lustračního zákona. Na jaře roku 1992 navštívil se skupinou československých poslanců centrálu NATO v Bruselu a snažil se v ČSSD prosadit pochopení pro nutnost Československa vstoupit do této nadnárodní bezpečnostní organizace. Podařilo se mu úsilí o vstup do NATO prosadit i do volebního programu ČSSD. Poté, co byl Miloš Zeman zvolen předsedou ČSSD, se Fišera již angažoval v ČSSD jen málo a nakonec ze strany vystoupil. V roce 2004 sice přijal pozici šéfa týmu oborných poradců tehdejšího premiéra Stanislava Grosse, ale tato jeho aktivita skončila Grossovým odstoupením. Po ukončení své přímé politické angažovanosti psal politické články zejména do MF Dnes, a to až do jejího převzetí Andrejem Babišem. Pracoval jako poradce Českomoravské komory odborových svazů. V roce 1996 dostal nabídku, aby přešel do Českého manažerského centra, kde vyučoval až v postgraduálních programech pro české manažery a přednášel pro návštěvy zahraničních manažerů o vývoji v ČR. Současně se věnoval občasnému poradenství pro různé podniky a organizace. Od roku 2014 působí jako externí lektor Academy of Health Care Management, kde vyučuje v programech MBA strategický management založený na jeho původní metodě Dynamická strategická rozvaha.
