PhDr. Tomáš Fedorovič

* 1976

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Ty děti přijely s doprovodem, doprovod byl od dětí odloučen, ty samotné děti potom přicházejí do terezínského ghetta, zde jsou vzpomínky na to, že ty děti přišly v dezolátním stavu, SS nařídilo očistu. Když se vedly do lázní, aby se nějakým způsobem provedlo odvšivení těch dětí, ze vzpomínek je patrné, že se ty děti bály, že měly povědomí o tom, že existuje možnost zavraždění skrze místnosti, které se tváří jako koupelny, ale je tam pouštěn smrticí plyn. Josef Pacovský, který byl vedoucí té sekce odhmyzení, vzpomíná, že ty děti křičely ‚gas gas‘, ti terezínští vězni tomu nerozuměli, a tak je museli přemlouvat, že tam poteče voda z těch sprchových hlavic, tak potom nakonec došlo k té očistě a ty děti byly umístěny v tzv. infekčních barácích, to byly vybudované západní baráky, které stály naproti sokolovně, která sloužila jako tyfová stanice. V těch pěti barácích, západních, které byly deklarovány jako infekční, tak tam bylo umístěno těch 1200 dětí a k nim bylo povoláno na padesát terezínských vězňů, aby se o ně starali...“

  • „Nejprve byli pohřbíváni do jednotlivých hrobů, pak do hromadných, od září 1941 začalo svoji činnost krematorium, to je docela zajímavý, koukal jsem se na nějaký dokument a oni až do toho září nebo října, dokonce přikázala služebná, že má být v pohotovosti hrobník, jistej Šelicha. Ten tam měl být, ale nakonec si to tam stejně dělali Židé, židovské komando kopalo hroby a pohřbívalo si je samo, ale oni si asi mysleli, že by se v tom nějak ten bejvalej hrobník, který pracoval na tom hřbitově v Bohušovicích, podílel. Ale potom to skončilo a začala činnost toho krematoria.“

  • „Drtivá většina toho německého, rakouského živlu byli staří lidé. A oni samozřejmě neměli výkonnost, takže v té chvíli, přirozeně, se nemohli dostávat výš v té hierarchii, a takový ten obraz toho, že ti staří Židé jsou na těch půdách tam někde namačkaní, bez jakéhokoliv sanitárního zařízení, bez jakýchkoli potřeb... ten obraz toho, že tam stará žena nebo starý muž žádá někoho... vezme si pán polévku, takové to žebrání...“

  • Full recordings
Full recordings are available only for logged users.

Na Terezín dnes koukáme zkresleně. Bylo to město hladových a starých

Tomáš Fedorovič, 2022
Tomáš Fedorovič, 2022
photo: Post Bellum

Tomáš Fedorovič se narodil 28. května 1976 v Ústí nad Labem. Maminka byla zdravotní sestra a otec dělník. Dědeček pocházel z ukrajinské Haliče, odkud utekl před bolševiky. Změnil si jméno z Fedorišin na Fedorovič, což rodinu pravděpodobně zachránilo před zatažením do Sovětského svazu. Přestože jeho rodina není spojena s židovstvím, jeho celoživotním badatelským zájmem se stal Terezín. Maturoval v roce 1996, v roce 2000 vystudoval pedagogickou fakultu a po krátkém intermezzu ve skanzenu v Zubrnicích nastoupil do Památníku Terezín, kde působil – již dvaadvacátým rokem – i v době natáčení. V roce 2018 obhájil disertační práci o duševně chorých za protektorátu. Vydal dvě publikace o židovské tematice, Historie židovské komunity v Ústí nad Labem a Židé v Čechách. V roce 2022 žil v Ústí nad Labem.