Jiří Fanta

* 1941

  • „My jsme se stěhovali do Golčova Jeníkova, tam jsem pokračoval ve škole. Byl tam nějaký učitel – bývalý ruský legionář, který dřív mydlil rudý, ale pak se z něj stal velký soudruh. Když jsem tam přišel poprvé do třídy, představil mě dětem: ‚Tady máte dalšího kulaka, nějakej Fanta tady ze Zhoře.‘ On nás měl na ruštinu – a já u něj zkoušel jako zvíře. I kdybych se to byl naučil pozpátku, tak by to bylo stejně špatně. Vždycky to byla čtyřka nebo pětka. No nic. Maminka mi říkala: ‚To už jiný nebude, musíš to tak brát. Toho si nevšímej, ono se to srovná.‘ Pak, když tatínek seděl, jsme tam s maminkou byli sami. Když ale onemocněla, zůstal jsem tam s tátou. Táta dostal devět měsíců za nedodávky, seděl v Práchovicích. Přijel domů a zakrátko maminka zemřela.“

  • „Mlátilo se obilí. Tatínek byl dole u pytlů a u slámy, maminka dávala do mlátičky a já jsem – vždycky jsme přivezli dvě fůry obilí – dával z fůry na mlátičku k obilí. Soudruh tajemník přijel a tatínek musel stavět pytle podél vrátnice. Když jich tam byla stovka, přijeli z Erhartky se stoosmadvacítkou Tatrou – čtyři milicionáři, šofér a velitel vozu. Nakládali a velitel vozu hlídal tátu se samopalem, aby jim náhodou něco neudělal.“

  • „V roce 1952, 30. dubna, byl v Chotěboři soud, kde tatínka odsoudili ke ztrátě majetku a k vysídlení ze Zhoře. Tatínek měl konfiskát, ale maminka na druhou půlku konfiskát neměla – přesto vystěhovali oba dva. A teď přijel tajemník, který tatínkovi prohlásil: ‚Koukej si hledat místo na jiným okrese, nebo vás odsud vystěhujeme třeba až na Sibiř.‘ Tatínek vzal kolo a jel do [Golčova] Jeníkova ke Kotěrům – to byl švec. A ti tam měli na dvoře malý baráček, ve kterém byly dvě místnosti, v jedné měl sklad kůží. Vyklidili jednu místnost a tam jsme se nastěhovali. Maminka pak v roce 1954… Tatínek šel sedět, dostal devět měsíců za nedodávky, a já jsem tam byl s maminkou sám. A maminka 30. dubna 1954 onemocněla. Odvezli ji do nemocnice a zemřela 4. listopadu 1954 – měla rakovinu dělohy. Do té doby byla zdravá, ale nervy a to všechno ji připravilo do hrobu.“

  • „Táta ji měl, tu fotku [členů politické buňky Národní obce fašistické]. A když v roce 1948 zvítězila slavná dělnická třída, tak v Klášteře u Brolíků byla schůze. Tatínek a Provazník tam byli. Jarda Kočů řečnil, rudý až na prdeli: ‚Soudruzi, musíme to pevně...‘ A když byla přestávka, šel [otec] k Jardovi, vytáhl fotku a řekl mu: ‚Jardo, abys nezapomněl, cos byl.‘ A to byl začátek našeho konce.“

  • „V roce 1952 tátu vzaly záda, ležel určitě dva měsíce jako lazar. Maminka ho musela otáčet na posteli. Na mámu tu všechno [zbylo] – krávy a všechno. Tady jsme měli koně a já je obsluhoval a krmil. Dělal jsem s nimi jarní práce. Unesl jsem podušku, ale chomout ne. Kobyle jsem nasadil podušku a maminka kšír a chomout a šoupla to na kobylu. Takže jsem s koňmi normálně připravoval na poli. To byla doba, to si neumí nikdo představit, a to mi bylo jedenáct let. Zachránilo nás až to, že nás vystěhovali.“

  • „S plnou parádou nás vyprovodili 20. června 1952. Nejhorší bylo, že tatínkovi ani soudruzi koně nepůjčili, aby se mohl přestěhovat do [Golčova] Jeníkova. Přijel ožralý újezdní tajemník Matoušek, ráno vstával ještě ožralý a odpoledne byl zas. Koně tatínkovi nepůjčili, že by jim něco mohl udělat. V životě by táta koním neublížil, koně byli jeho miláčci. Z Jakubovic nás stěhoval Venda Vojtěchů. Vzal žebřiny a přestěhoval nás do Jeníkova, to už byl jiný okres, okres Čáslav. Přijel ten Matoušek a říká: ‚Hele, ty křupane, koukej odsud zmizet do 48 hodin, nebo vás odsud odvezeme třeba na Sibiř!‘“

  • Full recordings
  • 1

    Zhoř, 01.07.2024

    (audio)
    duration: 01:46:51
    media recorded in project Terénní reportáže
  • 2

    Zhoř, 09.12.2024

    (audio)
    duration: 02:31:27
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 3

    Jihlava, 08.07.2025

    (audio)
    duration: 01:46:38
    media recorded in project Příběhy regionu - Vysočina
Full recordings are available only for logged users.

Vystěhujte se do čtyřiceti osmi hodin, nebo vás odvezeme na Sibiř

Jiří Fanta, Jihlava, červenec 2025
Jiří Fanta, Jihlava, červenec 2025
photo: Post Bellum

Jiří Fanta se narodil 19. dubna 1941 v obci Zhoř nedaleko Vilémova na Vysočině, kde vyrůstal do jedenácti let. Narodil se jako nejmladší syn Josefa a Marie Fantových. Rodina obdělávala více než 20 hektarů zemědělské půdy. Předchozí generace zde hospodařily již od doby po bitvě na Bílé hoře. Po druhé světové válce přešli na mechanizaci, na což si vzali půjčku. Po nástupu kolektivizace zemědělství odmítli vstoupit do družstva a čelili perzekucím, včetně domovních prohlídek, zabavování majetku a navyšování zemědělských dodávek, které nebyli schopni splnit. Oba bratři pamětníka sloužili u pomocných technických praporů. V červnu 1952 rodinu nuceně vysídlili a přestěhovali se do Golčova Jeníkova, kde rodiče pracovali v JZD. Za nesplnění dodávek otce v roce 1953 na několik měsíců uvěznili. V listopadu 1954 zemřela matka pamětníka. Po vystěhování navštěvoval Jiří Fanta školu v Golčově Jeníkově. Kvůli třídnímu původu studoval učební obor a později si doplnil vzdělání na zemědělské škole v Havlíčkově Brodě. Krátce pracoval jako zootechnik, ale dostal se do konfliktu s členem komunistické strany. V roce 1963 se vrátil z vojenské služby, oženil se a usadil v Klukách. Jeho otec do penze pracoval v pivovaru v Golčově Jeníkově a poté se k nim přestěhoval. Po roce 1989 došlo k otcově rehabilitaci a navrácení majetku rodině. Jiří Fanta získal hospodářskou usedlost až v 90. letech, ve zdevastovaném stavu. Po rekonstrukci se v roce 2001 přestěhovali s manželkou zpět do Zhoře, kde hospodařili a žili i v roce 2025.