The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Josef Evan (* 1959)

• narozen roku 1959

• jeho dědeček nucen vstoupit do JZD

• pionýrský tábor v srpnu 1968, viděl příjezd vojenské techniky

• hrál aktivně hokej, fotbal a dělal sportovní gymnastiku

• 1978–1998 sloužil v armádě, hodnost major

• osm let ředitelem na ZŠ v Nečíně, dnes učí

Josef Evan se narodil 21. května 1959 v Žilině u Kladna. Jeho dědeček vlastnil 18 hektarů půdy a po roce 1948 byl donucen vstoupit do JZD. Pamětníkův otec, ačkoliv vystudoval dvouletou zemědělskou školu ve Slaném, musel absolvovat rekvalifikační kurz a až do důchodu pracoval jako kalič ve Spojených ocelárnách Kladno.

Žil jsem sportem, ne politikou

Josef začal povinnou školní docházku na základní škole v Žilině, ale v šesté třídě přestoupil do Kladna na sportovní školu. Když do země v srpnu roku 1968 vtrhla okupační vojska, byl zrovna na pionýrském táboře na Sázavě. „Po železnici přiváželi vojenskou techniku, hlavně tanky T34. Jako kluky nás to nadchlo, mávali jsme na vlak a neznali důvod, proč tu vojenskou techniku veze. Kuchařky a vedoucí sice měli divnou náladu, ale pro nás to bylo zpestření. Když jsme z tábora odjížděli, vedoucí nám připínali na košile trikolory.“ Doma v Žilině se celkem nic nedělo, život šel dál a vojenská posádka tam nebyla. Jen babička z toho měla hrůzu. „Myslela si, že bude zase válka, tak nakupovala potraviny do zásoby.“

Mnohem důležitější než okupace byly pro pamětníka v roce 1968 olympijské hry, ty zimní v únoru 1968 v Grenoblu, letní pak v říjnu 1968 v Mexiku. Na těch zimních vybojovali naši hokejisté stříbrné medaile, členem družstva byl i Josef Horešovský, který pocházel také ze Žiliny. Pamětník vzpomíná: „Hokejem jsme žili, Josefa Horešovského znal doma každý a nebyl to jediný hokejista odtamtud. Po olympiádě byla v Kladně beseda, šli jsme tam se školou a mohli si sáhnout na medaili. Totéž pak po letní olympiádě, kdy byla beseda s Věrou Čáslavskou a já si zase mohl sáhnout na medaili. To byl pro mě zážitek.“

Uchvátily mě zbraňové systémy

Josef Evan začínal v Kladně s hokejem ve druhé lize, zároveň hrál okresní přebor ve fotbale za Lhotu a na gymnáziu cvičil sportovní gymnastiku, dokonce byl členem družstva, které vyhrálo mistrovství republiky družstev. Plánoval, že po gymnáziu půjde na Fakultu tělesné výchovy a sportu UK do Prahy, aby mohl trénovat, nebo alespoň učit ve škole tělocvik. Nakonec ale vyhrál jeho zájem o zbraňové systémy a vojenskou techniku a fakt, že mu šla lehce matematika a fyzika. Vystudoval vysokou vojenskou školu v Martině se zaměřením na řízení raket a balistiku. Sportu nicméně nezanechal, v Martině hrál první ligu v nohejbale. V letech 1982–1986 sloužil v Terezíně, poté byl převelen do Příbrami. V září 1989 zahájil postgraduální studium na vojenské akademii v Brně. „Tehdy se jmenovala Vojenská akademie Antonína Zápotockého, po sametové revoluci už to byla jen Vojenská akademie a dnes je to Univerzita obrany. Po pádu režimu se toho při studiu tolik nezměnilo, jen nám odpadl předmět marxisticko-leninská příprava.“

Po absolvování akademie nastoupil k vojenskému útvaru v Jincích, kde působil až do roku 1998. V armádě dosáhl hodnosti major. Stále ho to ale táhlo ke sportu, trénoval hokej, a když v roce 1998 odešel definitivně z armády, začal učit tělesnou výchovu na 6. základní škole v Příbrami, později si k tělocviku přibral i chemii. Zároveň si dodělal pedagogické minimum a následně ještě další dva roky studoval, díky čemuž se na osm let stal ředitelem základní školy v Nečíně. Dnes učí matematiku a fyziku na 5. základní škole v Příbrami.