Po emigraci s rodiči nejprve pobývali v utečeneckém táboře u Terstu
Download image
David Dydek se narodil 2. září 1956 v Praze do rodiny malíře Jaroslava Dydka a kunsthistoričky Jarmily Skalické Dydkové. Matka byla po roce 1948 propuštěna ze zaměstnání na univerzitě kvůli buržoaznímu původu, pak pracovala v cestovním ruchu. Otec byl členem umělecké skupiny Štursa a později Máj 57. Za války působil v protektorátním rozhlasu, posléze při formování Svazu výtvarných umělců coby nestraník prosazoval koncepci odlišnou od sovětského vzoru. Tvořil goblény, ke konci 60. let se podílel na výzdobě jadranských hotelů v Jugoslávii. David Dydek zažil srpnovou okupaci roku 1968 ještě jako žák základní školy v Praze. Dva týdny před uzavřením hranic v roce 1969 se rodině podařilo emigrovat do Itálie. Za nedovolené opuštění republiky byli rodiče v nepřítomnosti odsouzeni ke dvěma a půl roku vězení a propadnutí veškerého majetku. Rodina nejprve pobývala v utečeneckém táboře u Terstu, poté se přesunula do oblasti poblíž Lago di Garda, kde se usadila. Rodiče zpočátku jako uprchlíci obtížně hledali práci. Na italskou společnost měla značný vliv silná komunistická strana a v zemi na podzim roku 1969 probíhala řada pouličních nepokojů, tzv. rudý podzim. David Dydek v Itálii dokončil základní vzdělání a v Benátkách začal studovat architekturu. Mimo jiné zažil i ideologicky konfliktní atmosféru bienále roku 1977, na němž se setkali mnozí umělci ze střední Evropy žijící v exilu. Po celou dobu emigrace udržoval jeho otec Jaroslav Dydek řadu kontaktů s československými umělci, kteří se usadili v dalších západních zemích, například s Ladislavem Mňačkem nebo Jiřím Kolářem. Italská skupina emigrantů kolem Jiřího Pelikána v Římě nebyla Dydkovým ideologicky blízká. Po roce 1989 se David Dydek snažil uspořádat v ČR otci výstavu, což se mu podařilo až rok před jeho smrtí v létě 2005 v Mikulově.
