Vladimír Dvořák

* 1943

  • „Vycítíte, jaký mají názor nebo smýšlení [odsunutí Němci, případně ti, kdo zůstali]. Protože nemůžou zapomenout, že odsud museli odejít lidi s ruksakem. Já jim na jednu stranu věřím, že se to tu semlelo na kolektivní vinu. Někteří si to nezasloužili. Co bylo těm někde na horách, co pásli dobytek, po nějaké válce někde. Ti měli starost, aby měli co do talíře, nějak uživit rodinu, odbejt mlíko a nějaký mléčný produkty.”

  • „Já jsem je tu nezastihl, byl jsem v nemocnici. Byl jsem právě s ušima. Nejvíc to vytrpěla manželka. Měla strach, klukovi byly slabé tři roky, lítala tu nad námi letadla, pořád to hučelo. Ale aby přijeli přímo do Rokytnice, to ne. Oni se blížili k Praze, všechno se stěhovalo dolů. Měl jsem ale spolupracovníky, kteří na to doplatili: v Harrachově ve sklárně někdo pustil sirénu, když přijely tanky. To nebylo nic pro komunisty a ředitel musel odejít z fleku. Jeho zeť, Vašek Kratochvíl, jehož máma pocházela z Tříče a oni bydleli v Rokytnici, si potom vzal dceru toho ředitele Stříbrného. Oba museli odejít z fleku. Nenašli práci, jedině v dolech. Tak přišli do dolů a já měl takové spolupracovníky. Ještě v dolech, mladej syn ředitele, který tam byl na letní brigádě, protože studoval strojařskou průmyslovku v Jablonci, slyšel sirénu dole, tak také pustil sirénu v dolech. Je to na konci Harrachova pod vodopádama. Tak také musel ředitel odejít z fleku.”

  • „Měl jsem štěstí i na lidi v Tříči, že mě brali. Tenkrát to bylo po válce, nebylo nic k sehnání. Sedláci vypomáhali s vajíčkama a nebo dalšími potravinami, co se dalo, protože tenkrát bylo všechno na lístky. Naši měli zase díky mně přístup k těmhle věcem, protože se mě i ty sousedi snažili vytáhnout z nemoci a podvyživení, což bylo dobré. Po téhle stránce mohu říct, že jsem měl kliku na sousedy.“

  • Full recordings
  • 1

    v Rokytnici nad Jizerou, 07.05.2022

    (audio)
    duration: 01:58:26
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
  • 2

    v Rokytnici nad Jizerou, 23.08.2022

    (audio)
    duration: 01:32:00
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Moje matka válku nepřežila, adoptivní rodiče mi zachránili život

Vladimír Dvořák v čase práce v harrachovském dole
Vladimír Dvořák v čase práce v harrachovském dole
photo: archiv pamětníka

Vladimír Dvořák se narodil jako Vladimír Kuzmenko 5. února 1943 v Berlíně Ukrajince Halje Kuzmenko. Ta byla za druhé světové války nuceně nasazena v Německu. Po spojeneckém bombardování v roce 1943 byl mladý Vladimír s matkou přesunut do Rokytnice nad Jizerou v Krkonoších, kde byl zřízen pracovní tábor. Kvůli drsným podmínkám Halja onemocněla tuberkulózou a 9. dubna 1945 zemřela v nemocnici v Jablonci nad Jizerou. Pamětník byl také v ohrožení života. S pomocí lékařů a sousedů ho zachránili jeho adoptivní rodiče, manželé Dvořákovi. Ti vedli dlouhý boj o jeho adopci a získání československého občanství. Vyrůstal v Tříči. Vladimír Dvořák se vyučil formířem, pracoval ve slévárně a navzdory těžce poškozenému sluchu také v dole v Harrachově. V roce 1965 se oženil, má dva syny a žije v Rokytnici nad Jizerou. Ovdověl v prosinci 2021. Příběh jsme mohli zaznamenat díky podpoře z města Rokytnice nad Jizerou.