Lubomír Dvořák

* 1930

  • „První zážitek byl takový, když tatínek přišel do ložnice a plakal, ještě jsem byl v posteli a ptal jsem se: ‚Tati, co se stalo?‘ Řekl: ‚President Tomáš Garrigue Masaryk zemřel.‘ Tak to byla první vzpomínka, kterou jsem zažil.“

  • „15. dubna jsem byl odveden. Jako skaut jsem se na vojnu těšil, jenomže to dopadlo úplně jinak. Přijeli jsme do Svaté Dobrotivé, tam nás vysadili a velitel řekl: ‚Soudruzi, pro vás není nic jiného než práce, práce a ostnatý drát!‘ To je nezapomenutelné.“

  • „Co vím, tenkrát mi říkala, to už jsem chodil s Mariíí – budoucí manželkou, že nějaký známý se s ní sešel a říkal jí: ‚Dej si na něho pozor, my po něm jdeme!‘ Nenapadlo mě to, ale to mi došlo až nějak později, nevím jestli to bylo před tím. Doma jsme ale měli domluveno, že to vypadá tak, že bych měl utéct. O tom věděl akorát strýc s maminkou, nikdo jiný o tom nevěděl. V neděli jsem jel do Znojma a oni na mě čekali u vlaku, sbalili mě dva chlapi a odvezli mě. Nevím kam, nevím nic. Jen si pamatuji, že mi říkali: ‚Když nic nevíš, my si tě pohlídáme. A tady nám to podepiš!‘ Tak jsem jim to podepsal, vyhodili mě a já nevím ani zblo. Nevím vůbec nic, úplně mi vysadila paměť a celou noc jsem chodil po Znojmě a nevěděl kam mám jít.“

  • „Kamarády jsem měl. Měl jsem kamaráda Milka Kibovýho, který byl ode mě starší, a tak nějak mě vedl, až mě přivedl v roce 1938 do skautu. I když našim se to moc nelíbilo, protože oba byli sokolové, ale přeci jenom jsem do klubovny zašel a byl jsem tam rád, strašně se mi tam líbilo. Nejkrásnější na tom bylo, že jsem potom měl skládat slib u táborového ohně. To byl můj nejkrásnější zážitek, když jsem sliboval na svou čest, jak dovedu nejlépe milovati svou republiku československou a sloužiti jí věrně v každé době. Pomáhati bližnímu svému, jako sobě samému a skauta, junáka mít za bratra. A k tomu mi dopomáhaj Bůh. A to se mnou žilo snad celý život. Skautem jsem se stal a doposud se pořád cítím být skautem.“

  • Full recordings
  • 1

    Jaroměřice nad Rokytnou, 07.03.2022

    (audio)
    duration: 02:26:36
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Jaroměřice nad Rokytnou, 29.03.2022

    (audio)
    duration: 01:12:32
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Z té noci, kdy mě zadrželi, nevím nic. Vysadila mi paměť

Lubomír Dvořák, nar. 1930 v Jihlavě
Lubomír Dvořák, nar. 1930 v Jihlavě
photo: archiv pamětníka

Lubomír Dvořák se narodil 4. března 1930 v Jihlavě. Jeho otec Jaroslav Dvořák provozoval obchod s koloniálním zbožím a matka vedla koncesi na prodej uhlí a dřeva. Pamětník roku 1938 vstoupil v Jihlavě do skautského oddílu vlčat. Za německé okupace byl pamětníkův otec pro poslech cizího rozhlasu roku 1942 zatčen gestapem a odsouzen ke třem rokům vězení. Po komunistickém převratu došlo k znárodnění a zrušení koncese rodičů. V září 1949 byl pamětníkův otec obviněn z protistátní činnosti a ve vykonstruovaném soudním procesu se skupinou „Veselý Karel a spol.“ odsouzen k nepodmíněnému trestu 12 let. Posléze mělo dojít i k zadržení samotného pamětníka, ke kterému došlo ve Znojmě. Z tohoto zadržení a následného výslechu si nic nepamatuje, jelikož prodělaný šok vyvolal psychické zhroucení a výpadek paměti. S pravděpodobností mohlo jít o výslech ve spojitosti se zatýkáním jihlavských skautů, především odsouzeného Bohumila Kiby, který byl pamětníkův blízký přítel. Povinnou vojenskou službu absolvoval od dubna 1951 do prosince 1953 u jednotek Pomocného technického praporu. Vlivem všech událostí nastalo u matky zhoršení psychického zdraví, a proto se léčila v psychiatrické léčebně. Pamětník byl posléze zaměstnán v národním podniku v Jihlavě, provádějícím stavby silnic, ale i tady narazil se svým třídním původem a zaměstnání opustil. Po roce 1989 se zařadil mezi „old skauty“, vypracoval jmennou rešerši své bývalé 60. roty PTP a podílel se na pořádání každoročních setkání. V roce 2020 oslavil 90. narozeniny a v době natáčení žil v Jaroměřicích nad Rokytnou (březen 2022).