Petr Dutko

* 1959

  • „V rámci Občanského fóra to bylo taky tak, že v listopadu, prosinci to bylo úžasné nadšení a lidé tam byli proto, že chtěli něco změnit. Pak už v lednu, únoru se začali objevovat lidé, kteří směřovali ke kariéře, a nejhorší období bylo od března, kdy jsem tam najednou přišel a už jsem ty lidi nepoznával, a ti by nejraději začali dělat takovou pozdní revoluci, případně by někoho pověsili a kriminalizovali nebo řešili některé věci hodně nestandardně. A to byli ti, o kterých jsme v prosinci a lednu příliš nevěděli...“

  • „Vladimír Hučín je samorost. V něčem neřízená střela. Vzpomínám si, když jsme jednou jednali s náčelníkem okresní správy SNB Zelou, což byl značný cholerik, tak jsme tam byli já, Plšek a Hučín za Občanské fórum a řešili jsme některé otázky. A Hučín do něj vytrvale šil v tom smyslu, jak potrestá příslušníka toho a toho, který mu přivřel ruku do dveří, a jak to, že tam ještě působí ten či onen. Viděl jsem, jak tomu Zelovi nabíhá žíla na čele a začíná brunátnět. Tak jsem pošeptal panu Plškovi: ‚Pane inženýre, vždyť on má pistoli, on nás tady asi postřílí.‘ Byly to takové vyhrocené chvíle. Vladimír Hučín byl vždycky svůj, šel jednoznačně, nekompromisně za svou věcí. O tom, o čem byl přesvědčen, že je správně, tak za tím šel bez jakýchkoliv kompromisů. Je problém, že pokud bychom si stáli všichni takhle tvrdě za svým názorem, tak se během deseti minut asi pozabíjíme. Čili je potřeba určitá míra kompromisu, dohody, na čem se shodneme. To Vladimír Hučín neměl. Ale zase na druhou stranu, když jsem si s ním vykládal, co si všechno v osmdesátých letech vytrpěl, tak jsem se mu v něčem nedivil...“

  • „Bylo to údobí, kdy jsem možná spal čtyři hodiny denně, ale bylo to pěkné. Na druhou stranu aspoň v tom prvním týdnu byly zcela jistě i obavy, že by ještě mohlo dojít ke kontrarevoluci. Armáda, Lidové milice, policie, že by se snažily tento demokratizační postup zlikvidovat. Tak jsem měl doma připravenou krosnu s konzervami vepřovka a hovězí, nějaký pecen chleba. Kdyby došlo k likvidaci sametové revoluce, tak jsem měl vytipovanou chatu, spíš to byla bouda, v Beskydech, kam jsme jezdili na lesní brigády s Brontosaury, a tam jsem si říkal, že bych nějaký týden přežil, než by se situace zklidnila.“

  • „Tehdy bylo OV KSČ v poměrně hluboké defenzivě, tak se snažili uspořádat tábor lidu. Proti tomu u kina Hvězda, čili nějakých sto metrů od toho, bylo protestní hnutí. V Přerově to byl především zpěvák Jaroslav Wykrent, který zakládal například první účet OF v České spořitelně. Dodal nějaké ozvučení a lidé mohli slyšet jednu i druhou stranu. Myslím, že lidé začínali u OV KSČ, a pokud slyšeli stále stejné fráze tehdy vedoucího tajemníka, tak se přesouvali k Jardovi Wykrentovi.“

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 10.06.2019

    (audio)
    duration: 01:16:21
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Doma jsem měl připravenou krosnu s konzervami a pecen chleba

Petr Dutko se narodil 3. června 1959 v Opavě do rodiny Vladimíra a Věry, rozené Kovaříkové. Rodina z otcovy strany měla ukrajinské kořeny, matka pocházela z prostějovské podnikatelské rodiny, která po roce 1948 přišla o majetek. Rodiče ho od útlého dětství vedli ke sportu. V Opavě žili až do Petrových osmnácti let a poté se kvůli sportovní kariéře sestry Pavly přestěhovali do Přerova. V době studií práv na brněnské Univerzitě J. E. Purkyně vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Po absolutoriu nastoupil v roce 1983 v Přerovských strojírnách, kde už dříve pobýval jako stipendista. Od poloviny osmdesátých let se věnoval ekologickému aktivismu v rámci hnutí Brontosaurus. Po neshodách s vedením strojíren odešel do Okresního podniku služeb. V roce 1989 se stal jedním ze zakládajících členů přerovské buňky Občanského fóra. V politice nakonec strávil dvanáct let. Dvě volební období zastával funkci starosty města Přerov a následně ještě čtyři roky působil jako zastupitel. Od roku 1999 se věnuje advokacii.