Hana Dutá

* 1938

  • „Poslouchali jsme rádio, televizi. Ve škole jsme to poslouchali. Děti chodily manifestovat. Děti a študáci jezdili do Prahy. Bylo to pěkný. Herci chodili k nám agitovat do školy v té době.“

  • „Šla jsem ráno do práce, to jsem dělala dole na lustrech, a teď jdu do autobusu a všichni: ‚Obsadili nás Rusové.‘ A já jsem ještě říkala: ‚Houby, kdo by nás obsazoval.‘ Už jely tanky, tak já jsem vyskočila z autobusu a zvonila jsem tady. Muž přišel a říkal: ‚Kdo zas umřel?‘ Protože my jsme velké příbuzenstvo. Já jsem povídala: ‚Ne, jsme obsazený.‘ Armádu jsme měli támhle v sokolovně a vždycky tankem zamířili k nám do oken, tak muž dal vždycky vázičku jinam, ale oni to zas namířili.“

  • „Učitel, kterého jsem si v osmnácti vzala, už dva roky učil na české škole v Rumunsku. Pak jsme tam byli dva roky. Bylo to tam kouzelné. Neměli tam elektriku, neměli tam nic, ale bylo to senzační. Žili tam jako dřív za Rakouska-Uherska. Ale uměli krásně česky, to by nikdo nepoznal, že se tam odstěhovali za Marie Terezie. Byly tam polnosti, všechno si to tam připravovali. Bylo to tam krásné. Pak jsme tam každý rok jezdili na dovolenou.“

  • Full recordings
  • 1

    Kamenický Šenov, 16.06.2021

    (audio)
    duration: 41:15
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Ať je to, jak je to, tady jsme doma

Hana Dutá
Hana Dutá
photo: Archiv pamětnice

Hana Dutá, rozená Pilná, se narodila 31. července 1938 v Kamenickém Šenově do rodiny skláře a úřednice. Ve své rodné severočeské obci strávila většinu života. Z období druhé světové války si dodnes vybavuje zvuk sirén a útěk do sklepa při náletech. V roce 1953 nastoupila na chemicko-technologickou střední školu v Novém Boru. Studium ukončila po roce a začala pracovat jako účetní v novoborském Crystalexu. Během doby strávené na střední škole poznala svého budoucího manžela. V roce 1956 se za něj ve svých 18 letech provdala a společně odjeli do rumunského Banátu. Dva roky strávili v české vesnici Eibentál (Eibenthal), kde její manžel učil na místní škole. Invazi vojsk Varšavské smlouvy prožila v Kamenickém Šenově, kde sledovala příjezd tanků. Až do důchodu pracovala jako účetní ve Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově, ve kterém žila i v době natáčení rozhovoru (2021).