Mgr. Azra Drozdek

* 1986

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „My jsme neměli telefon doma, což se dělalo tak, že jsme šli do telefonní budky a mamka vyvolávala telefonní čísla, která znala. Někdo se většinou ozval, a když se neozval, tak to bylo pro nás samozřejmě velmi skličující, protože jsme se báli toho nejhoršího. Z tady těch momentů mám takovou v podstatě vtipnou historku – byť když se zasadí do toho kontextu, tak možná až tak vtipná není. Mamka vlastně volala svojí mámě, která byla v tom městě Novi Travnik, a jak se jí snažila popsat, že jsme v bezpečí a že máme všechno, tak asi nějak mimoděk zmínila, že se tady vůbec nedá sehnat špenát. Ona prostě chtěla udělat jedno jídlo se špenátem a že se vůbec nedá sehnat čerstvý špenát. A babička se do telefonu – ta, která byla vlastně o hladu ve válce – rozbrečela, že my tady trpíme, že nemáme špenát. Takže to si pamatuju, že jsme s nimi měli nějaké telefonické spojení, ale ne denní, rozhodně ani ne na nějaké pravidelné bázi. Ale prostě vždycky jsme vzali hrst mincí, šli jsme do telefonní budky a mamka se snažila aspoň krátce s nimi spojit a zjistit, že jsou všichni v pořádku.“

  • „Já si pamatuju jeden zážitek, kdy jedna naše sousedka – ona pekla takovou hrozně dobrou čokoládovou buchtu. Já jsem ji měla hrozně ráda od ní a ona nějakou upekla. Pak byl právě ten poplach, takže jsme všichni vlezli do sklepa a já jako malé dítě, trošku takové nechápající, co se děje, jsem se nějak doslechla, že ona upekla tu buchtu, a hrozně jsem tu buchtu chtěla. Ta ale byla ve čtvrtém nebo v pátém patře, kde oni bydleli. Pamatuji si, že ona byla (nebo je, ona žije ještě doteď) taková rázná žena, která se nebála ničeho. Tak řekla: ‚A já jí jdu pro tu buchtu.‘ A opravdu šla do toho pátého patra a přes nějaká rizika toho, že mohlo dojít na nejhorší, tak ji přinesla dolů do toho sklepa, kde já jsem si pak pochutnávala na čokoládové buchtě, zatímco kolem se útočilo.“

  • „Ta vzpomínka, která byla popsaná i v těch matčiných zápisech, byla, že jsme se dostali k nějakému checkpointu, kde byli vojáci. Mamka mi řekla, ať vstanu (protože jsem seděla s ní na dvojsedačce, ještě i se sestrou), ať si okamžitě přesednu k tátovi, který seděl o kus dál, o pár sedaček před námi, a ať si sednu na něj, ať ho zakryju. V těch jejích vzpomínkách právě bylo to, že důvod, proč mi to řekla, byl, abych se víc lísala na toho tátu, abych ho objímala a aby ten voják se nad mým otcem slitoval a pustil ho, protože to vypadalo... mohlo vypadat – asi teda docílila toho, čeho chtěla, asi to tak vypadalo – že já jako malé dítě mám pouze jeho. Takže díky tomu se povedlo projít přes tenhle checkpoint, kde několik mužů z toho autobusu vyvlekli a vlastně vtáhli do těch bojů na nějaké straně, nebo jestli je zajali, to už netuším. Ale mému otci a ještě jednomu sousedovi, který byl těžce nemocný, se povedlo společně s těmi ženami a dětmi překonat tuhle překážku. A to bylo v těch jejích vzpomínkách, mimo jiné, taky. Já si pamatuju právě to, jak se jako na toho tátu lísám, abych ho zakryla, že si pamatuju, že jsem mu takhle kryla tu hlavu. A ona mi potom doplnila ty důvody, proč to řekla.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 11.12.2024

    (audio)
    duration: 01:35:57
    media recorded in project Příběhy českého uprchlictví
Full recordings are available only for logged users.

Jsem Česku hrozně vděčná za to, že můžu žít ten život, který žiju

Azra Drozdek, 11. 12. 2024
Azra Drozdek, 11. 12. 2024
photo: Post Bellum

Azra Drozdek, rozená Čaušević, se narodila 11. května 1986 v Sarajevu. Její otec Muris pracoval v automobilce TAS, která patřila do koncernu německého Volkswagenu, matka Nefisa byla urbanistkou na městském úřadě v Sarajevu. Jako šestiletá zažila Azra z první ruky začátek obléhání Sarajeva, čtvrť Vogošća, ve které Čauševićovi bydleli, byla velmi silně bombardována. Krátce po svých sedmých narozeninách se Azře spolu s rodiči a sestrou Amrou podařilo z města utéct do srbského Bělehradu. Z něj se přes Záhřeb a Slovinsko po roce rodina dostala do České republiky, konkrétně do Mladé Boleslavi. Zde Azra vychodila základní školu a gymnázium, pro svůj původ zde však byla vystavena šikaně. V roce 2006 započala studium Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, které roku 2012 zdárně dokončila. Po dostudování se začala věnovat zejména cizineckému, migračnímu a uprchlickému právu, od roku 2015 v rámci samostatné advokátní praxe. Spolu s Eliškou Flídrovou vybudovala pražskou advokátní kancelář EXPATLEGAL. Kromě toho se stala místopředsedkyní Sdružení imigračních advokátů v České republice a členkou Fóra expertů Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty. V roce 2025 žila se synem Teodorem v Praze.