Dokud tu bude česká škola, bude tu i česká kultura
Download image
Antonina Donea je příslušnicí české menšiny v obci Holuboje na jihu Moldavska. Narodila se 5. května 1984 v Holuboje v bývalém Sovětském svazu. Její rodiče Anna, rozená Loudová, a Josef Lněničkovi pracovali v místním kolchozu, matka na kádrovém oddělení a otec jako kovář a svářeč. Rodina ve čtyřicátých letech zažila stalinské perzekuce, jeden z předků, Václav Karásek, byl ve čtyřicátých letech deportován na Altaj jako „kulak“. České tradice se v rodině udržovaly zejména prostřednictvím babičky Loudové. Doma mluvili česky, ve škole se Antonina vzdělávala v ruštině. Jako sedmiletá dívka zažila rozpad Sovětského svazu. V následujícím období se rozpadl kolchoz a její rodiče přišli o práci, matka začala pracovat na vinohradu. Zemi zasáhla válka v Podněstří a jeden z učitelů ve škole, kterou Antonina navštěvovala, ve válce padl. I děti ve škole prožívaly velmi těžké období, kdy se ve škole netopilo a při vyučování seděly ve třídě v kabátech. Po dokončení základní školy se Antonina nejprve vyučila konstruktérkou oděvů, ale monotónní práce šičky v továrně ji neuspokojovala. Pokračovala tedy ve studiu a získala právnické a pedagogické vzdělání. Nyní působí jako učitelka na Základní škole Jaroslava Haška v Holuboje. Zároveň s manželem hospodaří na rodinném vinohradu. Antonina Donea si uvědomuje, že česká škola je v Holuboje v současné době jedinou institucí, která má možnost uchovat češtinu a české tradice pro budoucí generace. Je však smířena s tím, že její děti v budoucnu z regionu odejdou za lepší budoucností.
