David D'Omni

* 1984

  • „Z mého osobního pohledu jsou kubánské přípravky [venkovské školy, povinný vzdělávací program před nástupem na univerzitu] pracovními tábory, pro mě to byl vládní podnik, protože ráno jsme měli vyučování a odpoledne jsme museli pracovat, sbírat brambory, sbírat plodiny, které vláda vyvážela a tím vydělávala, a bylo to něco mezi školou a prací, a protože jsme tam žili, bylo to taky jako vězení. Byly mužské bloky, ženské bloky, měli jsme vedoucí bloků a takové věci a to, co jsme tam zažívali, byly vězeňské věci. Studenti [přípravek], Kubánci vědí, že zde bylo hodně případů sebevražd, znají mnoho mladých, co spáchali sebevraždu. Víme o ubodání, souběžně s tím o úmrtích. Každý Kubánec ví, že tak to bylo.“

  • „Vidím své rodiče a všechny rodiče mé generace, kteří studovali na kubánských školách a jsou inženýry chemie, jak prodávají buráky, nebo jsou inženýři, nebo jsou lékaři, jsou to studovaní lidé, mnozí z oborů jako jaderná fyzika a podobně, a řídí bicitaxi [bicykl upravený a sloužící jako taxi] v Havaně, absolvují tisíce zaměstnání. A vím, že na Kubě nemá cenu studovat kvůli titulu, který neuznávají nikde na světě. Potom odcestuješ do jiné země a musíš si nechat svůj diplom ověřit nebo znovu studovat. Takže já jsem dal přednost tomu, abych se sám učil svým vlastním tempem a způsobem, a pokračoval v pěstování znalostí. Dá se říct, že jsem hodně četl, že jsem se hodně kultivoval, ale nemám titul ani nic podobného, protože mě kubánský titul vůbec nezajímá.“

  • „Samozřejmě, že vzdělávání na Kubě je indoktrinované. Vždycky, už od mala jsem si všímal, že pokud bych o Revoluci mluvil hezky, nebo bych celou komunistickou ideologii Kubánské komunistické strany, kterou učili na školách, podporoval, dostal bych se o kousíček dál než ostatní. Už od dětství jsem si toho všímal. Že vychvalovat [guataconear], jak se u nás říká, postavu Fidela Castra bylo stejně tak dobré, aby ses dostál dál než ostatní.“

  • „Kuba je zvláštní země. Ohledně mileniálů a další těchto jmen, která jsou dávána různým generacím, generace Z a podobně. Kuba je zemí, kde se lidé mého věku nemohou považovat za mileniály, i když se narodili v 80. letech [1980], protože od vynálezu mobilu až do doby, kdy ho mohli používat Kubánci, uplynulo spoustu let. Tím chci říct, že náš vztah k realitě vychází od jiné generace. Pamatuji si, jak nás moje učitelky ve školce bily a pořádně fackovaly. Bylo to v době, kdy tě učitelky bily a trestaly a nechaly tě klečet v rohu u tabule. Takové byly moje učitelky, staré, zkušené, které tě tvrdě naučí, a ty samozřejmě nezapomeneš znalosti, které tě naučily.“

  • Full recordings
Full recordings are available only for logged users.

Tuhle diktaturu už jsem pohřbil. Mě už nijak nereprezentuje.

David D'Omni, 2021
David D'Omni, 2021
photo: Post Bellum

David Escalona Carrillo, známý spíše jako David D’Omni, se narodil v Havaně, konkrétně v porodnici ve čtvrti El Vedado v nemocnici Ramóna Gonzáleze Cora v jednu hodinu ráno dne 3. března 1984. Jeho matka Esperanza Soilet Carrillo Cardoso a otec Norberto Escalona Rodríguez ho vždy vedli k umění, díky čemuž David vyrostl jako dítě dychtící po všeobecných znalostech. Po dokončení povinné školní docházky na Kubě studia zanechal a v roce 2000 se přidal k multioborovému uměleckému uskupení Omni Zona Franca, kde se mimo jiné rozvíjel jako hudebník, malíř nebo vedoucí ateliéru. Kubánská diktatura Davida i jeho rodinu různými způsoby pronásleduje jen proto, že tvoří nezávislé umění. V době rozhovoru žil na Kubě a pracoval ve svém nahrávacím studiu.