Tomáš Czernin

* 1962

  • „Samotná restituce byla velice napínavá, protože když vyšly restituční zákony a stálo tam, že se navrací majetek, který byl zabaven po únoru 1948, s tatínkem jsme si chvíli mysleli, že nic nebude, protože dědečkovi majetek sebrali už Němci. Nicméně tatínek se rozjel do pozemkových knih a ukázalo se, že všude je zapsáno, že rozhodnutím soudu z roku 1947 se ,smlouva trhová mezi nuceným správcem a Protektorátem Čechy a Morava prohlašuje za neplatnou’, vlastníkem je nadále Rudolf Czernin, můj dědeček. Tak se karta obrátila. Protože dědeček nebyl oficiálně vyvlastněn komunisty. Poslední zápis byl, že on je vlastníkem. Protože tím majetkem fyzicky nedisponoval, nikdo už se nezaobíral tím, aby mu ho skutečně zestátnili. Takže tatínek na všechny ty výzvy k navrácení majetku psal do kolonky ,způsob přechodu na stát’ ,v držení státu bez právního důvodu’. Dědeček byl formálně vlastníkem celou dobu.“

  • „Až potom, já si myslím, že to bylo v roce, kdy dědeček umřel, v roce 1984, jsem byl myslím na týden ve Štýrsku u Karla Schwarzenberga. Říkal jsem mu, že jednou tady [v Rakousku] zůstanu. A on mi vlastně skoro vynadal. Říkal: ,Co bys tady dělal? My všichni jsme nešťastní, že nemůžeme být doma, a věříme tomu, že se jednou vrátíme. Tvoji rodiče se rozhodli, že tam [v Československu] budete žít, tak zkrátka věř tomu, že se to jednou otočí. Budeš mít náskok proti nám všem, kteří se vrátíme. Protože my si budeme muset zase zvykat. Mně se vlastně asi něco posunulo v hlavě. Najednou jsem si uvědomil, že můj dědeček celý život něco ztrácel. Narodil se v roce 1904, za císaře pána. A potom, to dvacáté století bylo strašně tragické. Dědeček jako mladík zažil pozemkovou reformu, která dost těžce dolehla na pradědečka. Umřel už v šedesáti letech a dědeček se toho takzvaného velkostatku musel ujmout už poměrně mlád, bylo mu 26 let. Do toho přišly události roku 1938, mnichovská krize. Dědeček se zúčastnil těch delegací zástupců starých českých rodů u prezidenta Beneše, kde demonstrovali za zachování územní celistvosti zemí Koruny české, proti odtržení Sudet. Potom na jaře 1939 byli u prezidenta Háchy deklarovat sounáležitost s českým národem. Samozřejmě, že účastníci těchto deklarací se dostali na černou listinu gestapa. Dědeček potom byl uvězněn za poslouchání zahraničního rozhlasu, Londýna. Po válce už majetek nedostal zpátky. Přišel zase komunistický puč a potom v roce 1964 dědeček zůstal v Rakousku. Ztratil majetek, ztratil vlast. V Rakousku žil bez prostředků, z podpory příbuzných. Potom postupně ztrácel i zdraví a trpěl rozdělenou rodinou, tím, že my jsme zůstali v Československu. Ten jeho život byl smutný. Já jsem si to uvědomil a vzal jsem si do hlavy, že to chci zažít obráceně. Věřil jsem tomu, že se jednoho dne vrátíme do Dymokur. Když jsem byl na studiích a někdo se mě ptal, odkud jsem, říkal jsem, že studuju v Praze, bydlíme v Krušných horách, ale patřím do Dymokur. Přitom tehdy jsme tam neměli nic jiného než hrobečky. Když potom přišel rok 1989 a restituce, měl jsem pocit úžasné satisfakce. Mně se splnila všechna přání. Mohl jsem se sem vrátit a pokračovat v tom, co musel dědeček opustit.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 19.03.2021

    (audio)
    duration: 01:21:18
    media recorded in project Česká šlechta
Full recordings are available only for logged users.

Mám závazek ke generacím přede mnou i k těm, co přijdou po mně

Tomáš Czernin při natáčení
Tomáš Czernin při natáčení
photo: natáčení Post Bellum

Tomáš Zachariáš Josef Maria Děpolt Rudolf Kazimír Hostislav Czernin, příslušník vinořské větve rodu Czerninů, se narodil 4. března 1962 v Plzni. Jeho otec Theobald Czernin a matka Polyxena, rozená Lobkowiczová v období komunistického režimu žili v ústraní, otec pracoval jako šofér nákladního auta a později sanitky, matka jako zdravotní sestra, ačkoli většinu času pečovala o jejich pět potomků. Žili ve skromných podmínkách v pohraničí, nejprve na sídlišti v Chodově u Karlových Varů, později v domě v Rudné u Nejdku. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 zažil Tomáš s rodiči několik měsíců trvající emigraci v Rakousku a ve Švýcarsku, na jaře 1969 se však vrátili do Československa. Tomáš Czernin vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Karlových Varech a stavební fakultu ČVUT. V mládí uvažoval o emigraci, v polovině osmdesátých let však od plánů na emigraci upustil a rozhodl se zůstat v Čechách, aby pokračoval ve stopách svých předků. V roce 1990 se oženil s Rakušankou Ursulou Piringer. Začátkem devadesátých let společně s otcem dosáhli restituce rodového majetku Czerninů, začal rekonstruovat rodinné sídlo na zámku v Dymokurech. V roce 1998 byl zvolen do zastupitelstva obce Dymokury a angažoval se v místním politickém životě. V roce 2009 vstoupil do TOP 09. V roce 2010 za TOP 09 kandidoval do Senátu. Druhá kandidatura v roce 2016 byla již úspěšná. V listopadu 2017 se stal prvním místopředsedou TOP 09 a o rok později se v Senátu chopil funkce předsedy Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí. V roce 2019 neúspěšně kandidoval na post předsedy TOP 09.