František Čuban

„Všecko tam vložil, samozřejmě, a musel nastoupit do práce do JZD. Pak tam jezdil se svým traktorem, to mu dovolili. Otec moc spokojený nebyl, nadával furt, ale usmíval se, a to je hrozně štvalo, že šel přes celé Kosmonosy a na všechny ty komunisty, toho Lipenského, Balouna, Bubna, tomu říkali Šedý vlk, to byl takový zmetek, se usmíval, a to je tak hrozně štvalo... Myslím, že to byl důvod, proč po nás tak šli a neustále nás tlačili do kouta. Ale otce nezlomili.“

„Najednou si mě ředitel zase zavolal, hajný to jenom zprostředkoval, a ředitel říká: ‚Nemůžeme vás dál zaměstnávat, pan Lipenský si to nepřeje.‘ Chce, abyste šel do JZD. Dozvěděli se to tak, že na mě nasadili estébáka, několikrát jsem si říkal: ‚Hergot!‘ Za mnou vždycky někdo šel, protože jsem chodil pěšky z Kosmonos do Debře na vlak. V pondělí jsem chodil na vlak, v sobotu jsem se vždycky vracel, na víkendy jsem jezdil domů. Tak mě vypátrali, tak mě propustili, jenomže já jsem se nedal.“

„Nátlaky v dětství jsem tehdy nevnímal jako dneska. Bylo to velice nátlakové, ale myslel jsem si, že je to normální. Dneska vidím, že to tenkrát v pořádku nebylo.“

„Měli jsme záhumenku, kde jsme si vypěstovali veškerý výpěstky, doma jsme měli slepice, králíky, záhumenkovou krávu, takže jsme třeba z krávy měli mléko, doma jsme si utloukli máslo, tvaroh, veškeré mléčné výrobky jsme měli doma. Drůbež na dvoře, měli jsme prase...“

„...Já jsem na autě najezdil asi dvacet tisíc, předtím jsem absolvoval nějaké psychotesty a další. Mezitím mně vyřizovali pasy, musel jsem si nechat udělat asi padesát fotografií na víza do všech evropských států... Když jsem to měl hotové, najednou zavolal telefon a vedoucí řekl, že si nepřeje, abych jezdil na zahraniční dopravě, v pondělí jsem přišel do práce, nafasoval staré auto a musel jsem jezdit jen v rámci republiky.“

„Rodiče s tím nemohli dělat nic. Byla to totální moc. Cokoliv by rodiče udělali, tak by to bylo velice nafouknuté... Bylo to v páté třídě, bylo to v roce 1950.“