Marek Čmelík

* 1962

  • „Tak začala revoluce v Praze, z čehož jsme měli velikou radost, a sledovali jsme samozřejmě dění, a po pár dnech nám to dění chybělo v Kyjově. A protože tehdy jsem věděl, že tady je ještě jeden chartista, Petr Kozánek, který topil zase v kotelně pro změnu na Lidické, na opačném konci Kyjova, tak jsme se v té kotelně potkali, a ještě tam bylo u toho Svaťa Krajtl, místní otevřený člověk. A domluvili jsme se, že prostě to rozjedeme i v Kyjově. Už v Praze vznikalo Občanské fórum. Tehdy tak jsme vlastně 23., myslím, to bylo v listopadu 89, jsme na cyklostylu natiskli takové pozvánkové letáky v té kotelně na Lidické a ty letáky jsme roznášeli po Kyjově. A to byla vlastně pozvánka na první demonstraci, která se v Kyjově měla konat 24. listopadu 1989. A já jsem vzal kolo a batoh letáků, tak jsem to nosil po Kyjově. A u dnešní hudebky nebo lidušky mě zatkla Veřejná bezpečnost, odvedli mě na služebnu Veřejné bezpečnosti, tady na Nerudovce. A já už jsem se jim chechtal, protože už bylo jasné, že prostě ta doba se zlomila, a oni mě chtěli zavřít za to, že jsem roznášel letáky. A já říkám, pánové, neblbněte, vždyť se ztrapňujete, tak prostě chvilku hulákali. Pak mně ty letáky vrátili a říkali, ať si seberu to svoje kolo a jedu, ať mě nevidí. No tak jsme zdárně tu demonstraci svolali. Mysleli jsme si, že tam přijde dvacet lidí. Bylo to před kulturákem na náměstí, těch lidí přišlo asi dvě stě nebo tři sta, no prostě šílený kvanta, který jsme nečekali. Možná mám velký oči jako s těma sedmi autama. No každopádně, prostě se od toho dne, myslím, ty demonstrace dělaly každý den až do generální stávky. Pak se to přesunulo možná někam jinam.“

  • „Uvědomoval, uvědomoval, protože ty případy kolem nás byly. Kamarádil jsem se s Brňákama, kteří byli skutečně hrubě perzekvovaní. Jeli třeba na návštěvu za námi do Kyjova. Estébáci je na nádraží v Kyjově sbalili, zavezli je do Ždánského lesa, tam je zmlátili. Jednomu vystříhali na hlavě křížek, strojkem vystříhali. V Brně kamaráda jednoho chtěli hodit estébáci do Macochy, drželi ho v noci nad Macochou a říkali, jestli bude něco dělat, nebo nebude. Takže věděli jsme, že to není jednoduché. A v podstatě jsme neustále čekali, že někoho z našeho okolí můžou zavřít, což se taky stalo. Ale prostě ta touha postavit se na tu správnou stranu byla silná. Už jsem myslím byl ženatý, s manželkou jsme se dohodli, že ona radši podepisovat nebude, aby zůstal někdo v rodině takzvaně čistý. A já že teda podepíšu.“

  • „No nespokojenost s komunistickým režimem, který se choval, jak se choval. A musím říct, že teda jsem tu Chartu podepsal až v roce 77. Pardon, až v roce 1987, čili k desátému výročí v podstatě, a přemýšlel jsem kolikrát nad tím, nebo jsem si říkal, proč jsi to neudělal dřív? Vlastně mně to bylo jasný od začátku, ale ono to nebylo tak jednoduchý, že jo. To nebylo jako dnes, že kliknete na nějakou elektronickou petici, naklikáte tam svoje údaje a podepíšete to. Tehdy větší riziko toho podpisu hrozilo tomu, kdo vám ten podpis zprostředkoval, než tomu, kdo to podepisoval, protože samozřejmě režim si to hlídal. A i ti mí přátelé, které jsem postupně získával, tak měli třeba trošku obavy ze začátku nabízet někomu možnost podpisu Charty. A taky vás nechtěli vystavit riziku, protože věděli, co to obnáší, tak v podstatě mně to jeden kamarád nabídl až někdy v tom roce 1987. Oficiálně ten můj podpis teda vyšel.“

  • Full recordings
  • 1

    Kyjov, 12.04.2024

    (audio)
    duration: 01:06:31
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

V listopadu 1989 mě chtěli zavřít za roznos letáků

Marek Čmelík, 70. léta 20. století
Marek Čmelík, 70. léta 20. století
photo: Archiv pamětníka

Marek Čmelík se narodil 27. dubna 1962 v Kyjově jako čtvrtý ze šesti sourozenců. Invazi vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 má v paměti zapsanou jako klukovské dobrodružství. Jeho rodiče se otevřeně hlásili k víře a chodili do kostela a kromě toho měla rodina napojení na další rodiny z disentu, takže byl Marek Čmelík od malička zvyklý vnímat svět jinou optikou, než byla oficiální doktrína komunistické strany. Vůči režimu se vymezoval dlouhými vlasy, poslechem zakázané hudby a absencí u voleb, několikrát byl vyslýchán Státní bezpečností. V roce 1987 podepsal Chartu 77 a o dva roky později se aktivně účastnil zakládání Občanského fóra v Kyjově. Spolu s manželkou vychoval Marek Čmelík pět dětí. V roce 2024 žil Marek Čmelík v Kyjově, byl v invalidním důchodu a věnoval se hudbě, rodině, čundrování a malému rodinnému vinařství.