Libuše Čihařová

* 1930

  • „Strávila jsem tam [v Římě] s nimi šest týdnů. Velice zajímavých, velice pracovně vypjatých. Bylo to ve velmi příznivém období pro nás, jaro 1968. Byla jsem tam na přelomu března a dubna. Neustále jsme sledovali, co se u nás děje. Překládali mi články z italských novin, já jsem jim vysvětlovala, jak to vypadá u nás ve skutečnosti. Třeba Gozzano – fotograf, měl přepychový ateliér v Římě – se mě zeptal, jestli by mohl mít takový ateliér u nás. Rychle jsem ho vyvedla z omylu. U nás by se určitě takový ateliér ani nevyskytl, protože na to by nebyly prostředky. Kdyby měl velké štěstí, mohl by v takovém ateliéru pracovat, ale určitě by ho nevlastnil. Když mě pak vezl na letiště, tak se ke mně naklonil a řekl: ´Komunisty už nevolím!´ Celá ta skupina byla orientovaná hodně, hodně doleva."

  • „Já jsem v tu dobu chodila s chlapcem, jmenoval se Ladislav Kuthan. Stalo se to – jsme v roce 1952 –, že rodina Kuthanů byla velice rozvětvená. Jednoho dne přijeli estébáci pro Ladislavova tatínka. Všechny Kuthany – muže zavřeli. Když zjistili, že je na invalidním křesle, tak o něj ztratili zájem. Ale naneštěstí byl Ladislav na víkend doma u rodičů. Místo tatínka vzali jeho a zatkli i jeho bratra, toho odvezli přímo z posluchárny Karlovy univerzity. Oba chlapci byli víc než rok ve vězení. Bylo to v souvislosti s procesem s Rudolfem Slánským. Jeden z Kuthanů se s ním znal.“

  • „U nás bydlel voják, nevím, jakou měl hodnost, byl neskutečně hodný a nešťastný z války, což nás překvapovalo. Když je odveleli [1942], tenkrát se bojovalo o Stalingrad, jeho jednotka tam byla odvelena. Ten nám doma tak strašně plakal, až nám ho bylo líto, přestože to byl německý voják, náš nepřítel.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 24.04.2025

    (audio)
    duration: 02:32:39
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Studio Bratři v triku byla vlastní republika

Libuše Čihařová, tenkrát ještě Řídká, při práci, 1953
Libuše Čihařová, tenkrát ještě Řídká, při práci, 1953
photo: archiv pamětnice

Libuše Čihařová, rozená Řídká, se narodila 2. srpna 1930 v Moravských Budějovicích jako jediné dítě v manželství Viléma Řídkého, disponenta továrny Jaro J. Rousek, a Emílie Řídké, rozené Piskáčkové. Rodina jezdila za kulturou do Vídně, doma sportovali. Předválečné napětí si Libuše uvědomila až v roce 1937 na pohřbu T. G. Masaryka. O rok později otec nastoupil v rámci mobilizace na pár dní vojenskou službu. Válku rodina přečkala bez úhony. Radost ze svobody netrvala dlouho, překazil ji komunistický puč v únoru 1948. V červnu téhož roku Libuše cvičila na XI. všesokolském sletu, kde zatkli několik jejích kamarádů. Na jaře 1951 pak Vilém Řídký dostal povolávací rozkaz k Pomocně technickým praporům (PTP). V září pamětnice nastoupila v Praze do Krátkého filmu, Studia Bratři v triku, kde byla výjimečná atmosféra a přátelské vztahy. O tři roky později se Libuše Řídká provdala za Miloše Čihaře, v roce 1956 se jim narodil syn Martin. Oba manželé nevstoupili do Komunistické strany Československa (KSČ). Okupaci v roce 1968 prožili ve Švýcarsku za mimořádné podpory místních lidí, domů se vrátili v říjnu 1968. Souhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy pamětnice nepodepsala. Během 30 let se v kresleném filmu podílela na stovkách filmů a v roce 1981 začala režírovat samostatně. Získala množství ocenění doma i v zahraničí. Změny po sametové revoluci uvítala s nadšením. Po rozpadu Krátkého filmu v roce 1991 se starala o nemocného manžela do jeho smrti v roce 1999. V roce 2001 přijala nabídku učit na FAMU animaci, kde působila 17 let a práce ji opět naplňovala. V roce 2018 získala Cenu za celoživotní přínos animovanému filmu. V roce 2025 byla ve skvělé kondici, žila v Praze, měla tři vnučky a pět pravnoučat.