profesor Václav Chvátal

* 1946

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Jel jsem do Plzně k rodičům, abych si tam vzal věci. Tam jsem mimochodem našel i [svůj slohový úkol, ve kterém jsem psal], jak byla kontrarevoluce poražena díky sovětské pomoci. A ona je taková ta hra, co si lidi hrají – jakých pět knížek byste si vzali na opuštěný ostrov. A já jsem si ji naštěstí hrával. Takže tady mi k něčemu byla. Věděl jsem přesně, kterých pět knížek chňapnout. Jednou z nich bylo ‚Vždyť přece létat je tak snadné‘, [druhou] ‚Můj přítel Pierot‘. Teď nejezdily žádné vlaky, jezdily tak kyvadlově, tak jsem jel částečně stopem a částečně těmi kyvadlovými vlaky. Dostal jsem se do Plzně, potom zpátky do Černošic. No a rozhodli jsme se odjet. A já jsem tou dobou ani neměl pas! [Ale] měl jsem nějakého strýčka na pasovém oddělení, který mi ho – teď už to smím říct – vydal, což tedy byl takový bordel všude tou dobou… ‚Chaos‘ se říká správně česky, tedy cizím slovem. Zjistilo se, že jsem ten pas nakonec ani nepotřeboval. Co bylo hezké, bylo, když jsme jeli taxíkem… Ono bylo stanné právo, takže abychom se z těch Černošic dostali na hlavní nádraží, tak jsme jeli taxíkem, a taxikář měl s sebou ženu a malého syna. A říkal: ‚Víte, já si říkám, [že] jestli to do mě prdnou tady z tanku, tak by tu zůstal sirotek a vdova. Co si počnou? Tak ať nás vezmou radši všecky.‘“

  • „[Dne] 21. srpna se probudíme a tchán říká: ‚Obsazují nás.‘ Jarmila měla tou dobou v Praze nějaké holandské kamarády, tak jsme jim záviděli, že se můžou sebrat a odjet. A já jsem furt čekal, že se budeme bránit. A ono je to pochopitelné, protože v rádiu, v rozhlase, byly pořád takové zajímavé šifrované zprávy. Jako [že] tuňák hledá koloběžku a tak. Já myslel, že to jsou šifrované zprávy na to, že tady už organizujeme ozbrojený odpor. A já jsem tedy v tu chvíli, tou dobou, v těch dnech, byl připravený jít bojovat proti Rusům a klidně i zahynout. Bylo to tak silné… Protože ty naděje, které jsme měli, byly tak krásné a silné, že tohleto byla prostě studená sprcha první třídy. No ale ono tuňák hledá koloběžku a liškoun našel pomeranč, prostě ty šifrované zprávy [byly] fajn, ale furt se nic nedělo. Tak jsem si řekl a řekl jsem Jarmile, proč bychom neodjeli taky...“

  • „Člověk měl dvě tváře. Byla to zajímavá doba. Člověk mohl někomu věřit tak jako podmínečně. Že jste mu věřil v mnoha věcech, ale třeba politický vtip byste mu neřekl, protože co kdyby to byl fízl… Zase předbíhám. Teď předběhnu hodně, hodně moc. Potom jsem byl v Kalifornii a já jsem se tam vyhýbal Čechům. Mně se zdálo, že jsou to lidé, kteří si na mě automaticky dělají nějaký nárok. Jako že jim jsem něco dlužen a tak. Jednou tam taky přijel nějaký český návštěvník a z toho jsem ten dojem vůbec neměl. No a jak to je, že jo, když vás někdo tlačí, tak ustupujete, když vás netlačí, tak vás přitáhne. Tím pádem jsem se o něj staral o něco víc. Ukazoval jsem mu věci, vozil jsem ho po okolí… To bylo na Stanfordu. Vzal jsem ho k nám domů. Tou dobou jsem bydlel s nějakou americkou malířkou. A prostě mi byl velice sympatický. [Ale] přece jen jsem měl to varovné červené světélko, a tak jsem zavolal kamarádovi do Kanady, který by ho mohl znát. Říkal jsem mu: ‚Hele, tenhleten člověk, není to náhodou fízl?‘ A kamarád řekl: ‚Je.‘ [Řekl jsem:] ‚Tě pic…‘ Potom jsem toho člověka vezl na letiště, když odlétal. Předtím jsem ještě chytře, drze nebo lstivě… Jak jsem ho vzal k nám a koukali jsme se spolu na televizní program, [kde byla] zrovna FBI, říkal jsem: ‚Vidíš to, to je o tom, jak tady všechny ty komunistické špiony zmáčkneme!‘“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 09.04.2024

    (audio)
    duration: 02:32:01
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
  • 2

    Plzeň, 05.08.2024

    (audio)
    duration: 01:52:47
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Než jsem odjížděl, věděl jsem přesně, kterých pět knížek chňapnout

Václav Chvátal v mládí po přestěhování z Prahy do Plzně
Václav Chvátal v mládí po přestěhování z Prahy do Plzně
photo: Archiv pamětníka

Václav Chvátal se narodil 20. července 1946 v Praze Anežce Chvátalové, za svobodna Kaňákové, a Josefu Chvátalovi. Zatímco matka byla kritičkou komunistického režimu, otec byl jeho zastáncem. Přesto ale ještě před 25. únorem 1948 komunisty veřejně zkritizoval, načež byl vyhozen z Ministerstva těžkého průmyslu v Praze. Od roku 1949 pracoval jako úředník na Krajském národním výboru v Plzni. Václav Chvátal vystudoval obor keramika na Střední průmyslové škole stavební. Následovalo studium Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, kde ho výrazně ovlivnil mimořádný pedagog Zdeněk Hedrlín. Václav Chvátal byl členem Pionýra a na průmyslovce předsedou Československého socialistického svazu mládeže. Na prahu dospělosti skoncoval se svými prorežimními názory, prožil vnitřní obrácení. Dne 24. srpna 1968 emigroval s manželkou Jarmilou Chvátalovou, rozenou Klimtovou, do Rakouska. S tou se však později rozvedl. V roce 1970 dokončil doktorské studium na University of Waterloo v Kanadě. Střídavě vyučoval na univerzitách v Kanadě a USA. Dne 29. prosince 1989 se v Kanadě oženil s Markétou Vyskočilovou, dcerou spisovatele Ivana Vyskočila. Po jedenapadesáti letech se vrátil už jako profesor na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Roku 2003 mu Université de la Mediterranné udělila čestný doktorát. V roce 2015 obdržel cenu Johna von Neumanna za teorii operačního výzkumu. Je autorem celé řady publikací. V době natáčení, v roce 2024, žil se svojí druhou ženou Markétou v Praze.