Josef Chroust

„Můj tchán Josef Batelka, to byl člověk, který… Evangelický farář. Šel studovat architekturu, a když byly 17. listopadu 1939 zavřeny vysoké školy, tak on byl mezi těmi studenty, kteří byli zavření a odvezení do Sachsenhausenu! On to přežil, po šestnácti měsících ho poslali domů. Oni ti Němci – já se na to tchána nebo dědy ptal, tak říkal: 'Josefe, oni Němci někdy chtěli ukázat, že jsou trochu lepší, než se o nich smýšlí.' A představte si, on měřil necelých 187 centimetrů, podle toho měl váhu. A když přišel domů, tak vážil čtyřicet pět kilo, matka ho ani nepoznala. Tak jsem tomu řediteli povídal, že válku přežil a už se nevrátil k architektuře. Byl velice nadaný jako kreslíř a mimo jiné, jestli jste někdy slyšeli o Starém zákoně, tam je sto padesát žalmů – a padesát žalmů převyprávěl, aby se daly zpívat. Když si koupíte evangelický zpěvník, tak tam je Josef Batelka. Takže nebyl žádný hlupák, naráz vystudoval Filozofickou a Bohosloveckou fakultu. Měl dvě vysoké.“

„Takhle mi podal dopis, co na mě byl napsaný. Tak si to čtu. A tam bylo napsáno, že do Českomoravského lnu 2. ledna 1988 nastoupil inženýr Josef Chroust, že dělal mechanizátora, vedoucího opravárenství, že vůbec ničemu nerozumí, že neumí jednat s lidmi a že má silné lidové smýšlení. Nebo že v tírně je silné lidové smýšlení a jsou přesvědčeni o tom, že by v tom lidi podporoval. A pak bylo napsané, že jeho manželka je dcera faráře z Nového Města a tím je poznamenaná celá jeho rodina. A to mu tam dali, Peňáz mi to dal přečíst a já mu říkal, že jsem mu o svém původu a manželce říkal, že jsem nic nezatajil. A on najednou začal řvát jako tur, to se nedá ani předvádět, a bušit se do prsou, že mu nikdo nebude mluvit do kádrové politiky. A on mě z toho vysekal.“