Věra Chromcová

* 1936

  • „Jedna bomba spadla, jak byl pekař, a další kousek dál po levé straně do zahrady. Ta nevybuchla. Kousek níž se zřítila půlka baráku. Jestli spadla čtvrtá bomba, nevím. Pamatuji si tři a to byly rány. Myslím, že to bylo navečer.“

  • „Asi čtyři se domluvili, že utečou. My jsme to nevěděli, ale otec se to pak dozvěděl. Utíkal za bratrem na nádraží a ten se musel vrátit. Později nám oznámil, že chce ještě s jedním utéct. Bylo to 1. května 1948. Kamsi jeli vlakem a pak šli pěšky přes les. Potkali tam dřevorubce mluvící česky, tak změnili směr a nakonec se tam dostali. Báli se, že je chytnou. Bratr se učil elektromechanikem u Pospíšila. Ještě nebyl vyučený a nepřišel do práce, a tak přišla policie k nám a ptali se na něj. Řekli jsme, že nic nevíme, i když jsme věděli.“

  • Full recordings
  • 1

    Jeseník, 15.06.2017

    (audio)
    duration: 01:48:03
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Stáli jsme u kolejí a mávali

Věra Chromcová
Věra Chromcová
photo: archiv pamětnice

Věra Chromcová se narodila 17. února 1936 v České Vsi (německy Böhmischdorf) jako nejmladší ze tří dětí rodičům Josefu a Sofii Chromcovým. Zatímco matka patřila mezi německé rodáky, otec byl české národnosti a pocházel od Litovle. Někdy v roce 1938 rodina Českou Ves opustila a přestěhovala se do podnájmu v Olomouci. Věra Chromcová si není jistá, ale myslí si, že důvodem byl otcův nástup do armády během všeobecné mobilizace vyhlášené na obranu státu 23. září 1938. O rok později se rodina vrátila do České Vsi. Za druhé světové války do wehrmachtu narukoval bratranec pamětnice Rudolf Borke, který v bojích padl. Strýc Rudolf Pohl zase strávil několik let v sovětských zajateckých táborech. Z období druhé světové války Věra Chromcová ještě vzpomíná na sovětské zajatce z tábora v České Vsi a také na bombardování obce 12. prosince 1944, při němž zahynuli dva lidé. Všichni matčini příbuzní po válce skončili v Bavorsku. V květnu 1948 tajně překročil hranice do Německa také bratr Alfréd, s nímž se pak rodina dlouhých šestnáct let neviděla. Od roku 1946 žije pamětnice v Jeseníku.