Ing. Milan Černín

* 1934

  • „Roku 1962 jsem odešel z BASTRA (Báňské strojírny Ostrava) a byl jsem přijat do Vědeckovýzkumného uhelného ústavu. Ostravsko-karvinský revír (OKR) v té době zažíval černé údobí. Bylo to z toho důvodu, že se jen honily tuny a vůbec se nebral ohled na bezpečnost havířů. A staly se velice vážné havárie jako na Hlubině, kde zahynulo v roce 1960 padesát čtyři havířů, v roce 1961 na Dukle zemřelo sto osm horníků. Byly to už takové zásahy do činnosti Ostravsko-karvinského revíru, že se tato problematika musela řešit. A řešilo se tím, že Vědeckovýzkumný uhelný ústav byl pověřen, aby vznikla nová pracoviště zabývající se bezpečností práce. Vznikly nové pracovní skupiny, které řešily větrání, protipožární a protivýbuchovou prevenci a otřesy. A navíc, v té době byl obrovský nedostatek pracovních sil. Samozřejmě to bylo spojeno i s tím, že náboráři nemohli sehnat dostatečný počet pracovníků, protože každého odradilo to, že práce v hornictví je nebezpečná a každou chvíli jsou nějaké vážné havárie.“

  • „Na Ostravu většinou nepadaly žádné bomby, až na podzim roku 1944. Zastihlo nás to v Zengrově ulici a byli jsme v krytu. A asi padesát metrů od našeho domu spadla velká bomba, na záhonek u průmyslovky. Bylo to obrovské štěstí. Kdyby ta puma spadla asi o pět metrů dál, kde byl kryt všech průmyslováků, bylo by plno mrtvých. Byla to obrovská rána. I s našim barákem to zatřepalo. Vím, že jsem se rozbrečel, moc jsem brečel a volal jsem tatínka. Samozřejmě všichni z toho byli vystrašení. Otec se schovával v krytu Vítkovických železáren a tam přežil. Měl štěstí. Puma spadla poblíž, ale rozsekala mu akorát kolo.“

  • „Bylo to odpoledne. Najednou se ozvalo bouchání na dveře, dveře se otevřely a za dveřmi tři chlapi z takzvané hospodářské kontroly. Když se představili, že přišli udělat kontrolu na základě udání, tak začali hledat takzvané potraviny načerno a při hledání začali rozhazovat celý byt. Moje máti si to moc nenechala líbit, a protože uměla dobře německy, pustila se s nimi do hádky. Skončilo to tak, že ten Němec zařval: ‚A jdeš do vězení‘. Tři dny seděla máti ve vězení, což bylo pro otce velice obtížné. Doma dvě děti a na všechno byl sám. Přes různé kontakty a známé se podařilo dostat asi po třech nebo čtyřech dnech máti z kriminálu domů, protože nic nenašli, nebyl žádný důkaz. Prošlo to mlčením. Pro mě jako pro malého kluka bylo nepříjemné, když jsem viděl tři chlapy, takové gorily v kožených kabátech, jak chodí po bytě a všechno rozhazují. Byl to cizí vpád a já jsem nechápal, proč se to děje. Bylo to pro mě velice stresující.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 21.11.2022

    (audio)
    duration: 01:48:03
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 28.11.2022

    (audio)
    duration: 01:56:50
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 3

    Ostrava, 07.12.2022

    (audio)
    duration: 54:13
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Kdo nesouhlasí s popravou Slánského, ať zvedne ruku

Milan Černín (vlevo) / Důl ČSA Karviná / 1966
Milan Černín (vlevo) / Důl ČSA Karviná / 1966
photo: Archiv pamětníka

Milan Černín se narodil 7. října 1934 v Ostravě. Jeho otec byl elektrikář a za okupace pracoval v nacisty ovládaných Vítkovických železárnách. Byl pamětníkem života v Ostravě-Vítkovicích za druhé světové války. Zažil největší bombardování Ostravy v srpnu 1944. Vyučil se strojním zámečníkem, absolvoval strojní průmyslovku a poté strojní fakultu Vysoké školy báňské v Ostravě. Od roku 1962 až do důchodu pracoval ve Vědeckovýzkumném uhelném ústavu v Ostravě-Radvanicích. Zabýval se především konstrukcí systémů takzvané protivýbuchové ochrany v dolech. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se stal vedoucím oddělení. Za zvyšování bezpečnosti v dolech obdržel zlatý Záchranářský záslužný kříž. V roce 2022 žil v Ostravě.