Pavel Černík

* 1950

  • "Asi mezi námi někoho měli, protože o nás dost věcí po měsíčním zájezdu po Západě věděli. Vladimíra Marka si zavolali, protože měl přivezené nějaké západní porno. Vladimír nám pak říkal: ´Hele, oni věděli, kde jsem byl, že jsem šel v Paříži do gay klubu.´ To nebylo příjemné. My jsme si to vysvětlovali tak, že mezi námi někdo je. Ale nepátrali jsme po tom. Pokud jsme mohli vůbec někam vyjet, tak tam možná někdo být musel a někoho naverbovali. Většinou jsme si řekli, že se na zájezdech neděje nic, co by bylo napadnutelné. Jindy jsme byli zase ve Francii a přišla za námi emigrantka Šimona Kratinová se svým přítelem a dali nám knížky ze Škvoreckého nakladatelství. My jsem to normálně provezli a nikdo nás nekotroloval. Tak to by na druhou stranu ten dotyčný musel vidět. I ředitel divadla Miroslav Lukůvka to sice viděl, ale raději se otočil a odešel. Když za mnou pak přišel, a ptal se, co to mělo být, tak jsem řekl, že to bylo setkání s přáteli, kteří nás přišli pozdravit. Co jsem měl jiného říct."

  • "On (ideologický dozor pan Nový) už jel na zájezd s námi, měl notýsek a všechno si zapisoval. Zápisník se mu dost plnil, i když šlo o v jádru nevinné věci. Nastoupili jsme do letadla a děvčata si otevřela (západní) noviny, protože Zora Ulbertová uměla perfektně anglicky. A v té době právě vybouchl Černobyl. To bylo něco na holky, které měly doma malé děti. Z domova ale přes telefon věděly, že žádné nebezpečí jako nehrozí. V novinách psali všechno naopak, takže holky spustily. A pan Nový zase vytáhl zápisníček a psal si. Pak jsme se vrátili domů a on začal řvát: ´Divadlo Drak se už nikam, nikam nepodívá, nikam!´ Bylo to opravdu na zrušení divadla. Před námi byl zájezd do Skandinávie. A pan Nový zase: ´Okamžitě zrušit, nic, zákaz!´ A nastala bitva, kdy se ozval světoznámý švédský loutkář Michael Meschke a další a začali za nás bojovat. Velvyslancem ve Finsku byl v té době syn Husáka, Ján Husák. Všichni zabojovali a my jsme nakonec jeli."

  • "Přijeli tam Němci (do Libenic u Kolína) a už byl konec války. A někde v lese našli padák. Tak celou vesnici vyhnali na náves a ptali se, kdo - kde - co, jinak že všechny postřílí. Nakonec to neudělali, protože Rusové už byli tak blízko, že měli co dělat, aby utekli. Ale ještě by toho bývali byli schopni. To byl pro otcovu rodinu konec války. Mamku, která byla v té době v nemocnici v Praze Podolí, konec války poznamenal na celý život. Ošetřovali zde německé vojáky z fronty. Když přijela Rudá armáda, byli Rusové pochopitelně na Němce strašně naštvaní za to, že jim zdevastovali zem. Čerstvě operované vojáky vyháněli kopancema pryč, takže tam vojáci umírali na chodbách. Ti Němci."

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 24.01.2023

    (audio)
    duration: 02:57:01
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Divadlo Drak se už nikdy nikam nepodívá!

Pavel Černík v divadle Jesličky
Pavel Černík v divadle Jesličky
photo: Archiv Pavla Černíka

Pavel Černík se narodil 10. července 1950 v Táboře do věřící rodiny zdravotní sestry a knihkupce. Jeho kořeny ale sahají až na Valašsko, odkud pochází i jeho přirozené muzikální cítění. Oba rodiče emočně zasáhl konec války. Otci hrozilo gestapo zabitím a matka byla svědkem nelidského zacházení vůči Němcům ze strany sovětských vojáků. Dětství Pavla Černíka ovlivňovala na jedné straně evangelická víra rodiny a na straně druhé komunistická propaganda padesátých let na základní škole. Pavel Černík, přestože vystudoval strojní průmyslovku, od dětství tíhl k hudbě a umění, učil se na housle, později sám na kytaru. Po povinné vojenské službě se ucházel o místo technika v královéhradeckém Divadle Drak, kde hrála jeho sestra Jana. V divadle pracuje od roku 1975 na různých pozicích nepřetržitě téměř padesát let. Zažil slavnou éru divadla během působení tvůrčí trojice Krofta - Vyšohlíd - Matásek a s hereckým souborem cestoval během normalizace každý rok do západních zemí. Byl svědkem několika střetů komunistického řežimu s dramaturgií a směřováním divadla i snahou celého souboru odvádět výjimečnou divadelní práci režimu navzdory. Hudbě a divadlu se věnoval celý život a v jeho stopách pokračují i obě děti.