Veslování mu dalo olympijský bronz. Ale přivedlo ho i k výslechu na StB
Petr Čermák se narodil 24. prosince 1942 v Praze. Maminka Marie Dojáčková pocházela z české rodiny, která žila ve Vídni. Ještě před první světovou válkou se Dojáčkovi přestěhovali do Prahy na Vinohrady. Tatínek Karel Čermák pocházel od Sedlčan. Z druhé větové války si Petr Čermák pamatuje na hukot spojeneckých bombardérů, které v zimě a na jaře 1945 shodily letecké pumy na Prahu. Po základní škole nastoupil na strojní průmyslovku a zhruba v 15 letech začal s veslováním v Blesku Praha, v 50. letech 20. století však klub nesl název Slavoj. Po maturitě pracoval zhruba měsíc v Továrnách obráběcích strojů (TOS) Hostivař a pak narukoval na vojnu do veslařské Dukly Terezín. Nejdříve musel zvládnout základní vojenský výcvik, pak se věnoval převážně vrcholovému veslování. V Terezíně potkal trenéry a legendární veslaře Vojtěcha Hvězdu a Václava Kozáka. V roce 1962 reprezentoval Československo jako člen osmiveslice na mistrovství světa ve švýcarském Luzernu. V roce 1964 se prosadil do nominace na letní olympijské hry v Tokiu, kde osmiveslice získala bronzové medaile. Za třetí místo obdržel odměnu 1 500 korun a dalších 500 mu dal jako prémii ředitel TOS Hostivař. V roce 1968 se připravoval na další olympiádu v Mexiku, během soustředění v Piešťanech poznal svou budoucí ženu Jiřinu, jež v roce 1980 vybojovala jako pozemní hokejistka stříbrnou medaili na letních olympijských hrách v Moskvě. Na soustředění v Piešťanech prožil 21. srpna 1968 okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Na olympiádě v Mexiku skončil s osmiveslicí na pátém místě a vzápětí ukončil reprezentační kariéru. V 70. letech se věnoval pozemnímu hokeji, v oddílu Slavoj Vyšehrad, kde hrála jeho paní, dělal funkcionáře. Pracoval v TOS Hostivař a podnik ho vyslal jako konstruktéra na půl roku do Západního Německa, kde se podílel na vzniku nového stroje na opracování průmyslových diamantů. Po návratu odmítl nabídku, aby vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ) a vyhnul se také členství ve Svazu československo-sovětského přátelství. Před rokem 1989 ho předvolala na výslech Státní bezpečnost (StB). Důvodem bylo, že doprovázel po Praze bývalého kolegu veslaře, který emigroval do USA. Pád komunistického režimu na konci roku 1989 přivítal, poněvadž se už nemusel bát říkat otevřeně své názory a přetvařovat se. V roce 2023 žil v Praze, byl vdovec, měl dceru a dvě vnoučata.