Marko Čermák

* 1940

  • „Pak přišli znova, abych se dostavil na Bartolomějskou. To už jsem tušil, že to bude špatný. Tak jsem tam šel, co mi zbývalo. Oni se začali bavit o Greenhorns a překvapilo mě, řekl bych docela mile v té době, oni znali Greenhorns a chodili na Greenhorns. To my jsme nevěděli, seděli v hledišti v civilu. Že oni ty písničky znali. A oni mi tam začali dokazovat na té Bartolomějské, jak ty písničky znají, začali mi je tam přezpívávat. To jsem myslel, že jsme v blázinci. A potom z nich vylezlo, že kdybychom takhle jeli do zahraničí, jestli bych si mohl všímat kamarádů a kolegů v kapele, kdo se s kým stýká, za kým chodí a kdo chodí za ním, jestli se nedějí nepravosti. To jsem ztuhnul a říkal jsem si, že to je konec, co teď. Ale pak mě napadla spásná myšlenka, nechápu, kde se ve mně vzalo tolik drzosti, a když mi tohle vysvětlili, řekl jsem: ‚No samozřejmě, když uvidím, že někdo někoho okrádá, nebo se páčí někomu do auta, tak to hned zavolám.‘ A teď jsem čekal, že mi dají pendrekem, abych si z nich nedělal srandu – a ono se nic nestalo. Pokývali hlavou, hmhmhmhm, a tak jděte. Tak jsem šel a říkal jsem si, co bude příště, ale oni už mi nezavolali. To jsem měl kliku.“

  • „Pak se stalo, že jsme hráli někde u Ostravy a Petr Bryndač jel odněkud z chaty nebo nevím a měl plátěnky, absurdní záležitost, měl plátěnky. Dneska kdyby tam člověk přišel v kopytech nebo bos, tak je to každému jedno. Ale on měl plátěnky a někdo si toho všimnul, nějaký politruk, a udal ho, jak to že může hrát na pódiu v plátěnkách. Nevím, jestli jsme hráli pro horníky nebo – to už nevím. Dostalo se to na Pražské kulturní středisko, PKS. A znamenalo to, že nejenom nám to nezaplatili, nedostali jsme 200 korun, ale museli jsme tam jet hrát zadarmo do Ostravy na vystoupení, tam a zpátky za to, že on hrál v plátěnkách. Taková byla doba.“

  • „To byla hektická doba, museli jsme to chrlit, to už jsem říkal nebo neříkal, že jsme dělali 24 komiksů za měsíc. Takže mi pomáhal brácha a ještě jedna dívenka z Hollarky, takže jsme to dělali ve třech. Já jsem udělal to podstatné, dívenka dělala bubliny a brácha Ivo mi šrafoval pozadí. No ale i tak tu základní kresbu jsem dělal já a to nešlo dlouho vydržet, takže jsme to omezili na dvanáct komiksů měsíčně. To trvalo několik měsíců, protože to vydávalo vydavatelství Puls v Ostravě, pak to skončilo z nějakých důvodů, který už si nepamatuji. Ale kdyby dneska po mně někdo chtěl komiks, tak bych se z toho vyvlíknul. Protože klasický komiks býval, dnes už to neplatí, dvanáct okýnek, dvanáct kompozic, dvanáctkrát vymyslet, jak to udělat, aby ta bublina, ten text nezabral kresbu. To bylo přemýšlení. A když já kreslím ilustraci pro knihu nebo dělám jednotlivý obraz, řeším jednu kompozici, nemusím tam vtěsnávat žádné bubliny, takže komiks už nedělám. A jak jsem tenkrát stihnul dvanáct komiksů za měsíc? Šílenství.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 25.11.2022

    (audio)
    duration: 02:37:32
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Estébáci zpívali Marko Čermákovi hity jeho kapely Greenhorns

Marko Čermák hraje na banjo původem z Londýna staré 110 let, pořad TV Country and Western, 1990
Marko Čermák hraje na banjo původem z Londýna staré 110 let, pořad TV Country and Western, 1990
photo: Archiv pamětníka

Marko Čermák se narodil 14. února 1940 v Polabci u Poděbrad. Válečné období jeho rané dětství nijak zvlášť nepoznamenalo. Jednou se stal svědkem sestřelení německého letadla, přičemž pilot přistál na louce nedaleko jejich vesnice. Rodiče po válce uvěřili idejím komunismu. Nicméně v roce 1948 na protest proti komunistickému puči vrátili své členské legitimace. Otce brzy nato vyhodili z práce. Pamětník od dětství tíhl ke dvěma zálibám, hudbě a kreslení, jež mu vydržely po celý život. Brzy mu také učaroval trampský způsob života. Za svůj dlouhý život poznal prakticky celé území Čech a Slovenska a splul všechny řeky. V 60. letech se stal jedním ze zakladatelů country a bluegrassových skupin Greenhorns a White Stars. Později založil bluegrassovou skupinu Paběrky. Za propagaci tohoto hudebního směru a pětistrunného banja získal v americkém městě Nashville prestižní ocenění. V roce 1968 vyhrál konkurz na výtvarné zpracování komiksů Jaroslava Foglara a stal se výhradním ilustrátorem komiksů a knih s foglarovskou tematikou. Jeho vlastní komiks s názvem Modrá pětka se udržel v centru pozornosti desítky let. V 70. letech 20. století odmítl přistoupit na spolupráci s StB. V roce 2022 žil Marko Čermák v Praze, ve srubu El Toro v brdských lesích a v maringotce v Krkonoších.