Svatopluk Čech

* 1935  

  • „Na ROH já mám celkem dobré vzpomínky, protože tam byli jednak velice dobří kamarádi jako vedoucí a ROH mělo bohatou činnost. V té době jsem nemohl nikde jezdit kromě NDR a Maďarska, protože ostatní země jsem neměl povolené. Ani Jugoslávii, kdepak, abych tam náhodou nezůstal. Protože to, že jsem byl skaut, se se mnou táhlo prakticky celou dobu, co jsem pracoval v Magnetonce. Takže to dopadlo tak, že naše skupina ROH vybudovala tábor v Maďarsku u Balatonu a jezdili jsme tam prakticky každý rok. A manželka, protože uměla maďarsky, tak jezdila se mnou a dělala tlumočnici, takže jsme tam byli bez problémů.“

  • „Poprvní jsem se s ním setkal v Olomouci, když zemřel náš jeden bývalý velký skaut, tehdy to byl oblastní vedoucí Meisnar. Když jsme byli na jeho pohřbu, tak jsem se tam s doktorem Plajnerem poprvní setkal. Pozdravili jsme se a povykládali trošku o naší činnosti. I když dá se říct, že poprvé jsem ho viděl v šestačtyřicátém roku, když tady bylo slavnostní obnovení pomníku našeho padlého člena Mirka Adamíka. U jeho pomníku jsme stáli čestnou stráž. Tehdy tam byl doktor Plajner taky jako náčelník Junáka, ale to jsem ho viděl jen zdálky, protože jsem přece jen měl deset let a na to tam byli ti starší, aby se s ním vybavovali.“ – „A když jste se s ním setkal potom jako dospělý, byl to pro vás pořád ten vzor?“ – „No samozřejmě, to byl vždycky náčelník, odjakživa.“

  • „Chytl jsem radioamatéry s tím, že říkali, že prošla sovětská vojska, tanky a vojenské auto s vojákama. Ale oni taky nevěděli, co se děje. To prostě nikdo nevěděl. Takže jen konstatovali, co se děje, a nevěděli ani příčinu nebo tak. Protože do poslední chvíle, než potom začali, že bojují tady proti kontrarevoluci – my jsme tady žádnou neměli, tak to ani nikdo nezaznamenal, že by něco chtěli. Věděli jsme, že je vojenské cvičení – to bylo všude.“ – „Napadlo vás třeba v té chvíli, že by mohlo být nebezpečné nějak tu informaci šířit dál?“ – „Zásadně platilo, že se o takových věcech nesmíme bavit. Takže my jsme nikdo nic takového nešířil. Akorát že se řeklo, že tam projeli vojáci, ale nikdo nevěděl proč, tak to ani neříkal.“

  • Full recordings
  • 4

    Bystřice pod Hostýnem, 26.04.2018

    (audio)
    duration: 01:42:27
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Nikdy jsme si nemysleli, že by to mohlo být jen na chvíli

Svatopluk Čech dobová fotografie
Svatopluk Čech dobová fotografie
photo: archiv pamětníka

Svatopluk Čech se narodil 24. března 1935 v Olomouci. Většinu dětství a života ale prožil v Kroměříži a u matčiny rodiny v nedalekých Zborovicích. Otec byl holič a matka vypomáhala s rodinným hospodářstvím. V květnu roku 1945 vstoupil Svatopluk jako desetiletý do 3. oddílu obnoveného Junáka. Pod vedením Miloše Janouška a Viktora Olszewského skautoval až do roku 1950, kdy byl Junák oficiálně zlikvidován. Otci bylo po zrušení podnikání zakázáno provozovat holičskou živnost. Dojížděl pak do více než sto kilometrů vzdáleného Rapotína, kde pracoval ve sklárně. Pamětníkovi bylo dovoleno kvůli třídnímu původu absolvovat pouze učňovský stupeň vzdělání. Vyučil se tedy elektrotechnikem a později byl paradoxně díky výbornému prospěchu vybrán jako dělnický kádr ke studiu na průmyslovce v Mohelnici. Po jejím absolvování pracoval krátce ve vsetínské Zbrojovce. Vojenskou službu si odsloužil u Technických praporů v Komárně. Na vojně se seznámil s budoucí manželkou a po skončení vojenské služby se vzali a žili v Kroměříži. Zde také řadu let pracoval v podniku Pal Magneton Kroměříž. Od roku 1958 se věnoval radioamatérskému vysílání. V noci na 21. srpna 1968 zachytil vysílání svých kolegů. Týkalo se přechodu hranic Československa vojsky Varšavské smlouvy. Od 60. let pracoval jako instruktor ve Svazarmu. V roce 1968 obnovil jakožto vedoucí 3. oddíl Junáka v Kroměříži. Po jeho opětovném zákazu v roce 1970 převedl děti pod Svazarm, kde v podstatě v nezměněném duchu dál působil na mládež. Od roku 1989 pokračuje ve svobodné skautské činnosti.