Jarmila Cardová

* 1936

  • „Odsun tam [v Javorníku] byl dost divoký. První várka Čechů, kteří tam po válce přišli, byli většinou zlatokopové, kteří chtěli získat majetek. V noci je [Němce] vyháněli z domů a odváželi je. V Javorníku byl tábor, kde byli dříve zavření buď angličtí, nebo francouzští zajatci, a potom tam zavřeli Němce. Byli to staří lidé, protože všichni mladí od patnácti let byli ve válce. Zůstali jen starci a nemocní a v táboře s nimi zacházeli krutě. Chodila jsem kolem do školy. Mstili se za to, co slyšeli, že se dělo v koncentračních táborech. Oni jim to potom dělali taky.“

  • „Otce potom přeložili do Travné. Po válce tam však nebyli učitelé, nebyla tam škola. Nejezdily ani autobusy, přitom do Javorníku to bylo šest kilometrů. A všechno bylo ještě nejisté. V lesích se skrývali různí lidé, takže se rodiče o mě báli a dali mě do kláštera v Javorníku. Dříve to byla klášterní škola, protože sestřičky byly učitelky. A po válce jim do kláštera dali všechny opuštěné děti z okolí, které třeba přišly o rodiče. Bylo nás tam hodně dětí [dívek]. Nedávno vyšla knížka Bílá Voda, ve které o tom autorka také píše. Neměly jsme se tam špatně. Zacházelo se tam s námi dobře. Jenom mi vadilo, že jsme musely vstávat v pět hodin a v šest jsme už musely jít do kostela modlit se. Byla tam zima a my jsme po válce neměly ani pořádné oblečení. To nám vadilo, jinak jsme se tam měly celkem dobře.“

  • „Stalo se, že na nás pustili bombu, když jsme šli v neděli do Hustopečí do kostela. Pamatuji, že jsem měla bílé šatičky. Šel nás do kostela celý houf a nějaký pán mě hodil do příkopy a lehl si na mě. Byla jsem potom samozřejmě špinavá, tak jsem přišla domů s pláčem, že mě hodili do bláta. Válka nebyla příjemná. Jako děti jsme si to sice moc neuvědomovaly, ale přesto jsme zažívaly takové věci, že nad námi se střílelo, anglická letadla bojovala s německými.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 28.07.2022

    (audio)
    duration: 01:45:02
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Válka rozvrátila rodinu. Muži museli do wehrmachtu, ženy do odsunu

Jarmila Cardová / 1954
Jarmila Cardová / 1954
photo: Archiv pamětnice

Jarmila Cardová se narodila 10. března 1936 v Javorníku ve Slezsku. Matka pocházela z německé rodiny. Otec byl Čech a příslušník československé finanční stráže. Hlídal hranice v Rychlebských horách u Javorníku. Ještě před připojením Sudet k Německu, 22. září 1938, zažil přepadení příslušníky sudetoněmeckého teroristického sboru Freikorps. Zajali ho a odvezli do vězení do Německa. Po měsíci ho díky výměně zajatců propustili. V německém vězení nakrátko skončila i Jarmila s matkou. Otce pak přeložili do Vysoké u Hustopečí nad Bečvou, která byla od roku 1939 součástí Protektorátu Čechy a Morava. Jarmila tam prožila období německé okupace i osvobození. Po válce se rodina vrátila do Travné u Javorníku, odkud pocházela matka. Zažila tam odsun Němců, kterému se nevyhnula ani její rodina. Do Německa vyhnali její tři tety a sestřenice. Babičku nakonec z internačního tábora propustili. Po roce 1948 a zrušení finanční stráže se rodina přestěhovala do Bílovce na Novojičínsku. Jarmila tam v roce 1954 maturovala. Pak až do důchodu učila na základní škole. Byla aktivní v tělovýchovné jednotě a turistickém oddíle. V roce 2022 žila v Bílovci.