Mgr. Jana Budíková

* 1946

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „No a v rámci toho, když jsem měla tuhle výstavu v té mělnické věži, tak si mě, já nevím, po týdnu, po 14 dnech zavolali na nějaký... Tam byla komunistická strana, tam si mě zavolali na pohovor a řekli mi, že mi zakazují... I tedy tam byl nějaký ten estébák, který mě vyšetřoval v rámci té Sparty – tak mi řekli: ,Opovažte se, nemusíte mít dceru, nemusíte bydlet tady a můžete být zavřená. Všechno půjde, jestli budete ještě dělat nějaké výstavy.' No prostě mi vyhrožovali. Já jsem si stejně dělala své, tak jsem nevystavovala od roku 1982. Nebylo to tak hrozné.“

  • „Po té Spartě, kde mě pronásledovali ti pitomí estébáci, to bylo hrozné. Oni mi několikrát vtrhli do ateliéru a tam se vloupali – mně teda vždycky poslali nějakou pozvánku někam – a zatím se tam hrabali. To víte, jak člověka rozlítí, když vám někdo hrabe v kresbách nebo v něčem. Oni se tam dostali, nevím jak, prostě zámkem, paklíčem, to oni byli velmi šikovní. Takže potom na té Spartě, tak mě vzali k výslechu a za tři dny mě teprve pustili. Pak kolikrát mě zastavili, když jsem řídila auto v noci. A teď někde na svahu, jestli mi drží brzdy, ruční brzda jestli drží, a teď mi strkali do auta, tak já jsem se modlila, aby to auto vydrželo. Pak mě donutili třeba, abych nafukovala rezervu ručně v noci ve večerních šatech, když jsem šla z koncertu – no, nebylo to jednoduché. Oni mi dělali takové věci.“

  • „Táta konstruoval právě u toho generála Palečka celé to odposlouchávací zařízení, ten anténový systém. Oni měli celou střechu jako anténu, protože to bylo na nejvyšším místě na Andělkách – tam zřejmě táta zjistil, že je to přijímání nejlepší. Tak oni odposlouchávali Němce, taky věděli o všem úplně. To tatínek taky říkal, když někdo říkal, že jsme měli špatnou zpravodajskou službu, tak říkal, že jsme měli nejlepší v Evropě, protože vlastně všecko věděli. Jenže byla otázka, jestli ti politici tomu naslouchají, že. Takže tatínek věděl absolutně všecko, to jsem říkala, že se Kanaris potom v devětatřicátém roce snažil ho přetáhnout na svoji stranu. No, on tady zůstal, oni měli odletět s Moravcem do Anglie, toho 14. března. Měli pasy, ty pasy jsem dala do Armádního muzea. Maminka měla echo, že dědečka a babičku, naše prarodiče, že je popraví, takže nechtěla odjet. Tak neodjeli. Táta jí samozřejmě vyhověl.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 19.12.2024

    (audio)
    duration: 02:16:18
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 31.01.2025

    (audio)
    duration: 01:57:11
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Celý život jsem si zachovávala úzus svobody

Jana Budíková
Jana Budíková
photo: Archiv pamětnice

Jana Budíková se narodila 12. června 1946 v Praze na Vinohradech Dagmar a Janu Budíkovým. Její otec byl významnou osobností československé radiotelegrafní scény a účastníkem protinacistického odboje. Od prosince 1939 byl vězněn v německých žalářích. Osvobození se dočkal v koncentračním táboře Buchenwald. Po komunistickém převratu otec přišel o místo na ministerstvu vnitra a rodina tak ztratila služební byt na Vinohradech. Přestěhovali se proto k prarodičům do vily na pražském Smíchově, kde Jana Budíková prožila celý život. V letech 1965–1971 vystudovala Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU) a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (UMPRUM) v Praze. Následující léta se živila užitou grafikou. Roku 1976 se provdala za Aleše Klátila, se kterým měla dceru Adélu. Jako jedna z kurátorek výstavy s názvem Setkání, uskutečněné v areálu tenisových kurtů TJ Sparta v roce 1982, se dostala do hledáčku Státní bezpečnosti (StB) a byla vyslýchána. Po sametové revoluci se věnovala své tvorbě a vyučovala na Střední grafické škole v Praze. V roce 2024 žila stále na pražském Smíchově.