Irena Brožová

* 1938

  • „Protože on nám telefonoval. Telefonoval nám do Mladé Boleslavi, do bytu, abychom přišli, abychom se dostavili. Nebylo žádné předvolání nebo něco takového. Vzpomínám na jeho hlas. Vždycky, když jsem byla volná, nešla jsem tam nikdy s manželem, šla jsem sama, mi říkal: ‚Přijďte se na mě podívat.‘ A já jsem si říkala: ‚Co tohle je…‘ Protože jsme se samozřejmě pohybovali mezi lidmi, kteří zastupovali celou republiku, všechny firmy. A protože já jsem na něho měla svůj názor, říkala jsem si: ‚Zrovna tohle ti budu vykládat, že chodím na večeři k velvyslanci.‘ Říkala jsem mu: ‚Jsem v domácnosti, pohybuju se tady mezi dětmi a podobně.‘“

  • „Tahle paní profesorka měla ulici plnou živnostníků. Na rohu byl truhlář, pan Zeman, další byla výroba nábytku pana Wolfa, pak měl pan Šimek klempířství, pak byl pan Čížek, oprava zemědělských strojů, a náš tatínek krejčí. Takže paní profesorce, která byla aktivistkou komunistické strany, se vůbec nelíbilo, že nejsou politicky angažovaní. Tak obcházela rodiny a zřejmě, nevím, tatínek to se mnou nikdy neprobíral, použila slova v tom smyslu, že by se dcera nemusela vůbec dostat na nějaké studium, i když tedy má prospěch, a že by se tatínek měl trochu angažovat. Takže tatínek, protože byl velice chytrý, se ještě radil s jednou paní profesorkou. To byla profesorka Kadeřávková, která učila na gymnáziu stejně jako tahle naše aktivistka. A ona říkala: ‚No možná, že by neškodilo, kdybyste se trochu angažoval, aby to Irenka měla snazší, protože budou určitě potíže.‘ No tak náš tatínek při jedné uliční schůzi, protože ona obcházela rodiny a zvala je; už vůbec nevím, kde tyhle uliční schůze byly, aby se udělal pořádek a zametlo se, nebo nevím, dal se do skupiny stranických čekatelů. A to jste musel být čekatel, aby mohl uliční výbor zjistit, jestli jste dostatečný uchazeč a jestli jste schopný být členem strany.“

  • „Ale když už ty zvuky od sirén a zřejmě od bomb, které zasahovaly kasárna v Mladé Boleslavi, tak to všechno muselo být tak intenzivní, že můj tatínek řekl: ‚Pojďte, jdeme ještě níž.‘ Takže jsme všichni, kteří tam byli, jestli nás bylo deset, nebo nějakým způsobem sedm, osm, seběhli dolů. Tam jsme zůstali, když jsme zažili tu šílenou ránu, kdy všechno padalo, a čekali jste, jestli vyjdete, nebo jestli vydechnete, nevím. To byl takový nějaký zvláštní pocit z toho, že maminka mě držela, nevím přesně jak, a jak se rodiče drželi za ruce, nebo nevím. No, a když to najednou utichlo, protože to netrvalo až tak dlouho, můj tatínek říkal: ‚Jste tady všichni živí? Jsme zdraví? Přežili jsme to?‘ A teď co budeme dělat… Protože můj tatínek tam byl v té době nejmladší, bylo mu čtyřicet roků nebo kolik, já už to ani nespočítám, chtěl se pokusit vyjít těch pár schodů, které tam byly. Dostal se snad do prvního podlaží sklepa, ale pak už ne, protože už tam byly kameny a všechno bylo spadané. Takže měl kontakt s tou chodbou, která tam byla. Ta chodba byla ovšem také zahrazená dveřmi, které byly tlakovou vlnou odhozeny nebo zamáčknuty do prostoru chodby. Už zabraňovaly tomu, abyste ty dveře mohli otevřít nebo překonat a vyjít ven na ulici a utéct z toho domu. Protože jsme čekali, že třeba začne padat ještě něco jiného a zavalí nás to tak, že už se odtud nedostaneme.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 17.04.2026

    (audio)
    duration: 03:16:40
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Za války mi tatínek zachránil život a za komunistů studia

Irena Brožová, 1945
Irena Brožová, 1945
photo: archiv pamětnice

Irena Brožová, rozená Vlčková, přišla na svět 6. dubna 1938 v Mladé Boleslavi. Jejím otcem byl krejčí a živnostník Josef Vlček, původem z Kněžic u Jihlavy, matkou Růžena Vlčková, rozená Bohuslavová, vyučená švadlena z Podlázek u Mladé Boleslavi. Dne 9. května 1945 přežila jako sedmiletá bombardování Mladé Boleslavi, při němž puma roztrhla dům v Železné ulici, v němž bydleli. Po vyproštění rodina utekla přes poškozený most přes Jizeru do Dalovic a koncem května 1945 získala nový byt. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se Josef Vlček jako soukromý živnostník dostal pod tlak režimu, který likvidoval soukromé podnikání, a ona se neměla dostat na maturitní obor. Otec se účelově přihlásil jako čekatel ke vstupu do KSČ, po přijetí dcery na obchodní akademii z čekatelství vystoupil. Zemřel předčasně v roce 1955. Po maturitě v roce 1957 nastoupila do pojišťovny. V roce 1959 se provdala za Vojtěcha Brože, pracovníka mladoboleslavské Škodovky. V roce 1971 rodina se dvěma dětmi odjela do Velké Británie, kde Vojtěch Brož působil jako zástupce Škody ve společnosti Škoda Great Britain. V osmdesátých letech manželé pobývali v King’s Lynnu, kde Vojtěch Brož jako General Service Manager pomáhal budovat zázemí pro úpravy a servis vozů Škoda. Manželé byli kontaktováni Státní bezpečností, která se zajímala o jejich pobyt a prostředí ve Velké Británii. V listopadu 1989 sledovala Irena Brožová pád komunistického režimu z Británie. Rodina se vrátila již do svobodného Československa. Irena Brožová se svým mužem prožila téměř sedmašedesát let, vychovali spolu dvě dcery. V roce 2026 žila v Mladé Boleslavi.