Jiří Brabec

* 1954

  • „V tu sobotu jsem doma našel starou československou vlajku, která byla v domě, který jsme koupili z první republiky. Starou, vybledlou. Tak jsem ji vzal s sebou a vlajka snad metr padesát, možná dva metry dlouhá, která visela dřív na domě. Vzal jsem ji tedy na to náměstí s tím, že se něco bude dít. Foukal mrazivý západní vítr, takže jsem tu vlajku mohl nést a krásně vlála. Viděl jsem několik málo lidí, že tam také jdou. Tam byl myslím čas v 18 hodin, tuším, na tom letáku. Přišel jsem na to spodní náměstí, šel jsem sám, z rodiny jsem samozřejmě nikoho s sebou nebral. Byli tam jeden, dva známí, se kterými jsme se dohodli, tak tam taky přišli. A pohybovali jsme se po tom náměstí dole a tam se začalo shlukovat podle mě padesát až sto lidí, těžko se to odhaduje. Stále jsme čekali, co se bude dít, a nic se nedělo. Spíš se ty lidi shromažďovali kolem nás dvou, protože jsem měl tu vlajku. A to byl nějaký středobod pro ty lidi, protože tam nikdo jiný tu vlajku neměl. Takže si mysleli, že jsme to my, kdo jsme to svolali. Ale my jsme přišli na něco, co někdo avizoval.“

  • „Tak co se týče vojenské části, tak tam byla vojenská posádka asi o sto lidech, kteří tam plnili strážní službu, takže všechno tam hlídali. A hlídali jak tu civilní část, tak tu tajnou. Ta tajná byla na té straně, kde už dneska nic není, jenom jedna budova, tam jsou pole. Je to, když se jede od Litomyšle na pravé straně. Tam byl les antén a to byla skutečně rušička zahraničního vysílání Svobodné Evropy. Málokdo ví, že to byla rušička pro jiné země než pro Česko. Českou republiku rušili, co jsem se dozvěděl, z Maďarska a ze Sovětského svazu, někde z Ukrajiny. To bylo dané fyzikálními vlastnostmi šíření těch vln. Takže vysílač pro Československo Svobodné Evropy byl ve Španělsku a ty vlny se šíří v nějakých skocích odrazem od ionosféry. Ta vlna od nás se přidávala k té vlně na ten Sovětský svaz, aby měla určitý dopad. To rušení není bezprostředně nejsilnější v místě toho vysílače, ale působí dál. Je to dáno i směrováním antén. Aby to bylo nejúčinnější, musí být jinde než v tom místě, kde má [ten rozhlas] fungovat.“

  • „Vím, že samozřejmě telefonní linky byly napíchnuté, pod dohledem. Zpětně jsem se dozvěděl, že okamžitě o nás měli všechny informace ve Svitavách na ústředně StB, všechny karty od nás a všechny údaje. Takže nás sledovali, ale myslím si, že nebyl odnikud příkaz nějakou akci provést. Pokud by ten příkaz byl, tak by ji provedli. Všechno o nás věděli, ale příkaz nepřišel. A víceméně cítili jsme se trošku neohroženě tím, že jsme byli veřejně známí už a že už jsme byli zachranitelní, kdyby se něco stalo. Ale mohlo se to samozřejmě zvrtnout v represe, jako vidíme v různých jiných zemích, ale o tom asi nikdo z nás nepřemýšlel. Já osobně ne, že bych se bál.“

  • Full recordings
  • 1

    Polička, 01.10.2020

    (audio)
    duration: 02:02:20
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Vlajka ve větru krásně vlála

Pamětník v 2. nebo 3 třídě, Polička, cca 1962-63
Pamětník v 2. nebo 3 třídě, Polička, cca 1962-63
photo: Archiv pamětníka

Jiří Brabec se narodil 12. září 1954 v Poličce, ale velkou část dětství strávil u svých prarodičů v nedalekém Širokém Dole. Matčin rod zde po generace úspěšně hospodařil, v roce 1958 ale oba prarodiče úřady donutily ke vstupu do jednotného zemědělského družstva (JZD). Čas strávený s prarodiči pamětníka velmi ovlivnil a s láskou na ně vzpomíná. Bohužel jejich původ a životní zkušenosti negativně poznamenaly jeho kádrový profil a po ukončení povinné školní docházky směl nastoupit do učení pouze jako pomocná síla v těžkém průmyslu. Ze zdravotních důvodů však získal výjimku a nakonec mohl studovat na odborném učilišti spojů v Brně. Znalosti zde získané uplatňoval a rozšiřoval po celý svůj život. Na vojně sloužil na ústředně a posléze pracoval na stavbě palebních raketových postavení v Praze rovněž jako spojař. Po vojně krátce působil v Tesle Jihlava na montážích zabezpečovacích systémů a následně přešel na pozici údržbáře spojů na přísně střežený vysílač zahraničního rozhlasu v Pohodlí u Litomyšle. Těsně před revolucí nabídl vedoucí Jiřímu Brabcovi práci v přidružené výrobě v místním JZD. Nově spuštěný provoz měl za úkol provádět servisní činnost pro západoněmeckou firmu Weber a díky němu se pamětník ještě před sametovou revolucí do západního Německa podíval. Dne 25. listopadu 1989 se zúčastnil první poličské demonstrace, kde se shodou náhod stal i mluvčím a den nato i jedním ze zakládajících členů místního Občanského fóra. Dohlížel na sesazení politických špiček z vedení místních podniků a národního výboru. Ihned po revoluci začal podnikat a otevřel si obchod a bazar s elektronikou.