Johann Böhm

* 1938

  • „Moji rodiče by to celé vnímali jinak. Rodiče tam už například nikdy nechtěli jet. Věděli, že je statek zbourán a všechno je zničené. Pro ně prostě přišla spousta dobrých vzpomínek vniveč. A to bylo lepší, že už to neviděli. My děti jsme to zase vnímaly jinak. Člověk věděl, co tam dříve bylo a co už je pryč. Ale někde ve mně zůstává ten pocit, když tam přijedu a vidím krásné Chebsko a Slavkovský les, tak nějak mám pocit: ‚Ty tu jsi vlastně nevítaný host. Tady odsud tě vyhodili.‘“

  • „Pochopitelně bylo nepříjemné, to jsem předtím nezmínil, že jsme všichni museli pochodovat s bílou páskou, i jako sedmiletý jsi tu bílou pásku musel nosit. No jo, tak přes to se člověk tak nějak přenesl. Jak moc to bylo diskriminační, to samozřejmě mnohem jasněji vnímali dospělí.“

  • „Vlastně všichni vycházeli z toho, že to vyhnání, že to nemůže být napořád. Mí rodiče říkali, že budou zase rozumní, ti Češi, a za nějaký čas nás zase vezmou zpět. Potřebují přece někoho, kdo jim bude obhospodařovat pole a podobně. A jeden můj kamarád ze třídy, se kterým jsem byl v mateřské škole a pak v první a druhé třídě obecné školy a se kterým jsme i byli ve stejný čas odsunuti... šli jsme ještě spolu do lesa a vyryli jsme do jednoho kmene stromu své iniciály a řekli jsme si, že až se zase vrátíme domů, půjdeme se podívat, co se s tím stalo. Už jsem to ale více neviděl, protože to trvalo příliš dlouho, než jsem se opět mohl projít na Schlossbergu a podívat se.“

  • Full recordings
  • 1

    Rehau, 09.09.2019

    (audio)
    duration: 01:32:51
Full recordings are available only for logged users.

Člověk prostě nesmí uvíznout v roli oběti. Domov je tam, kde můžete něco spoluvytvářet

Johann Böhm v roce 2019
Johann Böhm v roce 2019
photo: Pamětník

Johann Böhm se narodil do německé rodiny 18. října 1938 v Dasnicích (německy Dasnitz). Měl tři sourozence, Haralda, Annu a Gudrun. Rodina vlastnila statek a obchod s potravinami. Po kapitulaci Německa v roce 1945 a odchodu americké armády v létě 1946 převzali správu do rukou Češi. Němci museli nosit bílou pásku. O dům Böhmových projevil zájem jeden Čech, takže rodina byla přinucena rodinný dům opustit. Na začátku dubna 1946 byli Böhmovi posláni do internačního tábora v Sokolově (do roku 1948 Falknov nad Ohří), odkud se přes několik míst dostali na statek ve Wülfershausenu v Německu. V roce 1946 šel Johann po roce opět do školy. Maturoval ve Würzburgu. Po studiu práv pracoval jako administrativní právník v justičním paláci a poté se stal členem zemské vlády v Dolních Frankách. Celkem dvacet devět let byl činným poslancem Bavorského zemského sněmu a v roce 1990 se stal vedoucím Bavorské státní kanceláře. V letech 1994 až 2003 byl bavorským zemským prezidentem. Ve své bývalé vlasti si nepřipadá jako vítaný host. Johann Böhm žije v Bavorsku a s manželkou vychovali tři děti.