Marie Blažková

* 1938

  • „Mamka byla šíleně sedřená. Pak byla v nemocnici na operaci a primář nám říkal, že tak sedřenou ženskou neviděl. A napsal jí papír, že musí dělat lehkou práci, pokud možno vsedě. Tak ji poslali do kravína dojit, že se u toho taky sedí, tak to oni tak uznali.“

  • „Pak přišli Rusáci. Kdeco všechno bylo jejich. Sebrali krávu a zabili, museli něco jíst. A byli strašně... nedá se říct špinaví, v té době oni asi nic víc nemohli. Ale byli strašně zavšivení. A za naší stodolou měli takový veliký kotel a nazí chlapi leželi v trávě a normálně ty vši vyvařovali, aby je nějak zlikvidovali. To si pamatuji, že dělali. Maminka se o nás strašně bála. Oni nebyli moc civilizovaní.“

  • „Za tatínkem přišli chlapi, aby si zadělal drenáže na poli, že budou jezdit tanky a že mu to rozjezdí. A že mu půjdou pomoct. Tak to dělali na tom poli a přišli tam ti Němci, esesáci nebo co. A oni [otec s dalšími muži] říkali, že jsou Češi a že za nic nemůžou. A oni jim říkali: ‚Co Čech, to partyzán,‘ a všechny je zblízka postříleli. Ten jeden byl ještě tři dny živ a ten to takhle vypravoval.“

  • „Maminka, ta když tatínka zastřelili, tak jí řekli, že dostane vdovský důchod. To bylo ještě za tu starou měnu, tak dostala sirotčí a vdovský, dohromady tisíc korun. A když pak nechtěla jít, to už bylo v roce 1953, když už byla ta měna, tak pak brala dvě stě korun na sebe i na nás, a když nešla do JZD, tak jí to sebrali. A oni prostě... oni mohli všechno, že jo.“

  • Full recordings
  • 1

    Polička, 25.09.2020

    (audio)
    duration: 55:34
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Tátu zabili Němci. Rodinný statek pohltilo JZD a mámu tam málem sedřeli

Svatba Marie a Albína Blažkových, 1. 10. 1960
Svatba Marie a Albína Blažkových, 1. 10. 1960
photo: Archiv pamětníka

Marie Blažková se narodila 2. prosince 1938 v Poličce do rodiny hospodářů. Vyrůstala se svým bratrem, rodiči a dědečkem v Pavlovicích u Jimramova, kde kromě jiného pomáhali její rodiče za války partyzánům. Dědeček přežil první světovou válku, jejího otce však bohužel čekal nešťastný osud, když šel s několika dalšími muži zadělat na pole drenáže, aby je nerozjezdily tanky. Dne 9. května 1945 byl zblízka zastřelen německými ustupujícími vojáky. Matka zůstala na dvě děti a svého zbylého prarodiče sama. Jednotné zemědělské družstvo ji nátlakem přinutilo ke vstupu. Práce v JZD matce přichystala dlouhá léta dřiny, která nakonec vedla k její hospitalizaci. Marie Blažková se mezitím vyučila ve Zlíně (tehdy Gottwaldově) prodavačkou kožené galanterie a obuvnictví a pracovala jako vedoucí obchodu v Korouhvi. Její manžel Albín Blažek pocházel z rodiny tvrdě postižené komunistickým režimem. Společně vychovali dva syny, Milana a Petra. Po mateřské dovolené nastoupila do práce v Modetě v Borové. V roce 1995 syn Milan coby vlakový strojvedoucí tragicky zahynul během železničního neštěstí u obce Krouna. V roce 2020 žila pamětnice se svým manželem na Babce v Oldřiši u Poličky.