Miroslav Blažek

„Matka byla soukromnice, my jsme byli jaksi… Otec měl politické problémy a chtěli ho dokonce i zavřít. Byl s ním i lidový soud. Nás opravdu chtěli vystěhovat a zabavit nám majetek. V tom jsem vyrůstal. Já jsem byl takové dítě... – na rozdíl od těch angažovaných rodin. Moc mě mezi sebe nebrali, nebo s nějakým odporem. Vždycky jsem byl tak brán. Naši si třeba postavili dům a lidé říkali, že to všechno má z nich. Že jí tam přinesli ty peníze. Podnikání se pak utlumilo. Vzpomínám si na to, když otec vzal žebřík a sundával z domu ceduli 'Marie Blažková, dámská krejčová'. Já jsem se na něj díval a tak nějak jsem nevěděl, o co jde.“

„Já jsem neměl problém s cestováním, já jsem cestoval. Nebyl jsem v Rusku, nebyl jsem nikde, ale jezdil jsem na Balkán. Měli jsme tam družbu s Chorvaty. Oni jezdili sem do Krušných hor na naši chatu od ČKD, my jsme jezdili tam k moři. V Bulharsku jsme byli, do NDR jsem jezdil autem. Já jsem říkal: 'Kam pojedu na víkend?' Tak jsem si koupil za auto německý skládací přívěs. No a třeba jsme jezdili k berlínským jezerům. V Německu jsme oblékali děti. Víte, jak tam bylo levno pro děti? Benzín tam byl za poloviční cenu. Do Polska jsme jezdili. Do Maďarska jsme jezdili.“