Jiří Blata

* 1948

  • „Bylo mi těch kluků až líto, v čem absolvovali i náročné horolezecké výstupy, třeba až do šesti nebo sedmi tisíc metrů, s jakým vybavením a oblečením to dokázali. Abych se neodlišoval, protože mohl být problém, kdyby si někdo všiml, že jsem cizinec, tak jsem se vždycky hned po příjezdu převlékl do jejich oblečení. Boty jsem si ale nechával svoje. Asi dvakrát jsem v nich totiž šel a po prvním týdnu se mi rozpadly. Nejpoužívanějším nástrojem na expedicích bylo ševcovské šídlo. Patřilo k základní výbavě každého horolezce, po kapsách měli různé šňůrky a dráty a každý večer pracovali jako ševci, protože boty se jim rozpadaly na nohách a nebyli schopni sehnat kvalitnější. To, v čem chodili, by se dalo přirovnat k našim pionýrkám, akorát byly ještě o dvě třídy horší.“

  • „Pamatuji si situace, kdy jsme seděli v tajze a jedli. Nabral jsem lžičkou jídlo z ešusu, a než jsem ho donesl k puse, tak lžička byla obsypaná komáry, byla úplně černá. Tak jsem je sfoukl, polovina jich na lžičce zůstala, ale snědl jsem to, protože jinak bych se vůbec nenajedl. Používali jsme klobouky s moskytiérami. Když jdete v tajze a šlápnete do porostu na bažinách, tak se vyvalí takový mrak komárů, že nevidíte člověka, který jde před vámi. A to musíte snášet dvacet čtyři hodin denně. Pro některé lidi je to obrovská psychická zátěž. Může vás to dohnat až k šílenství. Také se stává, že jdete v tajze, najdete mrtvého soba, díváte se, co se mu stalo, a vidíte, že má ucpané nozdry komáry.“

  • „Bylo neuvěřitelné, že území veliké jako celá Česká republika bylo na jednom kousku papíru. Byly tam třeba nakresleny jen řeky Ob a Jenisej, pár přítoků a hlavní horské hřebeny. Všechno ostatní jsme za pochodu doplňovali. Dnes už je to jinak, protože mají všechno nafoceno ze satelitů nebo sputniku, ale tenkrát byl takový systém, že geologové doplňovali do mapy údaje z procházených území, dokresloval se každý pramínek, hřeben, planina, ledovce v horách, všechno se to zakreslilo a potom se to poslalo na centrální institut v Moskvě. Tam to kartografové dokreslili do té staré mapy, kterou měli. Když tam jela další skupina, dostala už tu podrobnější mapu a pokračovala v doplňování údajů. Tak vznikaly mapy.“

  • „Oni (Rusové) se usadili nad kasárnami, viděli perfektně až do našich ubikací. Všechno měli pod kontrolou a nahoře měli postavená děla a tanky. Hlavně byly namířené přímo do našich oken. Pamatuji na řadu zajímavých situací. Jako průzkumný útvar jsme měli svou rušičku a naši radisté rušili jejich vysílání. Oni na to samozřejmě přišli, najednou přijel jejich velitel, a to tím způsobem, že projel tankem uzavřenou branou našeho útvaru, zastavil na nádvoří a točil hlavní dokola. Vylezl a řval, ať dovedeme ty, kteří ovládají radiostanici a ruší vysílání. Anebo jsme měli muniční sklad, který hlídali. Podařilo se nám ale vyčíhnout vhodnou situaci, do skladu jsme vnikli a naplnili nákladní auto municí. Nevěděli jsme, jak to všechno skončí, jestli je to setrvalý stav, anebo se bude bojovat. Nakonec jsme museli zbraně odevzdat a všechno bylo jinak. Takových chvilek jsme tam zažili spoustu. Někdy stačilo málo a mohlo dojít ke krveprolití, protože v ty první dny jsme my ani oni nevěděli, co se bude dít.“

  • Full recordings
  • 1

    v Ostravě, 10.12.2018

    (audio)
    duration: 03:37:37
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Svobodu jsem našel v přírodě

Kolem roku 1975
Kolem roku 1975
photo: archiv pamětníka / Petra Sasínová

Jiří Blata se narodil 20. května 1948 v Opavě. Od dětství intenzivně sportoval. Lyžoval, závodil v orientačním běhu, věnoval se horolezectví a vodáckému sportu. Vystudoval gymnázium, dálkově pak pedagogickou školu. Roku 1967 narukoval ke speciálnímu průzkumnému útvaru do Rakovníka. V srpnu 1968 zažil dramatické obsazení kasáren sovětskými vojáky. Dvacet pět let řídil okresní turistickou a přírodovědnou stanici v Opavě. Byl trenérem mládežnického oddílu orientačního běhu. S horolezci a geology z bývalého Sovětského svazu absolvoval dvě desítky expedic na Sibiř a Dálný východ. Procestoval skoro celý svět. Asi padesát let jezdil do Afriky, vyhledával kmeny, které si zachovaly tradice předků. Shromáždil rozsáhlou sbírku afrického umění a obřadních předmětů. O svých expedicích pravidelně přednášel, pořádal fotografické výstavy. Po pádu komunistického režimu zastupoval české firmy, které dodávaly stroje a náhradní díly do textilních fabrik v bývalém Sovětském svazu. Usiluje o vybudování samostatného afrického muzea v Opavě.